Lindauer, nejprodávanější novozélandské šumivé víno

22. dubna 2014 v 15:14 | Pavel Černý

Aneb jak se stalo, že se největší novozélandský výrobce sektů jmenuje po malíři a rodákovi z Plzně - hlavního města piva

V sobotním vydání Práva mou pozornost upoutal titulek ke krátkému článečku Dokument o malíři Lindauerovi, sdělujícího toto:
´Herec a režisér s maorskými kořeny Julian Arahanga natáčel tento týden ve Valašských Kloboukách na Zlínsku dokument o novozélandském malíři českého původu Bohumíru Lindauerovi, který se proslavil portréty Maorů. V Kloboukách vyzdobil kapli svatého Cyrila a Metoděje. Lindauer je považován za jednoho z nejvýznamějších představitelů počátků novodobého novozélandského umění. Velká část obrazů je dnes umístěna v aucklandské galerii výtvarného umění, další obrazy jsou v soukromých sbírkách a dalších muzeích. V Aucklandu se také nachází Lindauerův pomník a bylo po něm pojmenováno i první novozélandské šumivé víno. Premiéra filmu se chystá na příští rok.´
(ČTK, Sandra Kollerová, Petr Odehnal)



Umělcův autoportrét s portréty kmenového náčelníka a maorské ženy nesoucí dítě


Možná je to jenom náhoda, že mou pozornost zaujal tento krátký, nenápadný, ale pro mě důležitý článek, který jsem si dovolil odcitovat, ale jisté je, že o sektech Lindauer jsem měl v plánu psát tak jako tak, stejně jako o malíři a plzeňském rodákovi, jehož jméno tato šumivá vína nesou.

Podobná náhoda mě kdysi zavedla do repliky malířova ateliéru, o čemž jsem si později poznamenal:

´Zvláštní shody okolností mě již několikrát jako by náhodou přivedly na zajímavá místa a zapříčinily nenadálá setkání. K jedné takové zvláštní shodě, náhodě nenáhodě, došlo ve Woodville, městečku na křižovatce cest.
Mířil jsem na jih do Wellingtonu nalodit se na trajekt mířící na Jižní ostrov, takže jsem musel následovat hlavní cestu a na rozcestí odbočit doleva. Věděl jsem, že po několika metrech za křižovatkou stojí příjemná, ve dřevě vyvedená motorkářská hospoda, ve které jsme se posledně dobře a docela levně nadlábli. ´A ejhle! Dnes mají zavřeno!?´, pomyslel jsem si trochu zklamaně před zavřenými dveřmi. Vrátil jsem se zpátky na křižovatku do centra Woodville a odbočil směrem na město Palmerston North. Po pár metrech jsem zahlédl Fish´n´Chips, což je moje úchylka, a protože jsem měl opravdu velký hlad, ihned jsem před ´fast food´ rybárnou zastavil. Když jsem byl s rybičkou a hranolkami hotov, všiml jsem si, že naproti přes cestu je zvláštní muzeum. Vypadalo jako stará, ale dobře zachovalá prosklená zahradní chatka, před kterou stála na udržovaném trávníku plném květin zajímava skulptura, tvořená velkou malířskou paletou se štětci a bustou bíbratého umělce. Pod ní bylo do bronzové desky v angličtině vyraženo: Gottfried Lindauer, narozen 5.ledna 1839 v Plzni - Bohemia, zemřel 13.června 1926 ve Woodville - New Zealand. ´No to mě pos.., malíř, z Plzně?!´, téměř nahlas jsem vykřikl.
Uvnitř muzea/repliky jeho ateliéru jsem se dozvěděl, že mladému malíři, jehož předci do Plzně přesídlili v 17.století z německého Magdeburgu a později v nové vlasti změnili své jméno na Lindauer podle našeho národního stromu, se nechtělo po studiích malířství ve Vídni nastoupit na cvičení záloh CK armády, tak prostě zdrhl na Nový Zéland. To se ale událo také zcela náhodně, protože se při naloďování v Hamburku 10.května 1874 domníval, že nastupuje na loď mířící do Ameriky. Svého omylu později nejspíš nelitoval, protože na Novém Zélandu spokojeně zůstal ´zašitý´ až do své smrti. Dvakrát se tam stihl oženit a stal se vyhlášeným portrétistou maorských náčelníků a jejich manželek.
Později jsem se mnohokrát setkal na různých místech Nového Zélandu s pohledy nebo tričky s replikami jeho obrazů. Bohumír byl, stejně jako jeho otec, vášnivým zahradníkem a u svého domu ve Woodville pěstoval révu a vysazoval stromy, z nichž některé tam stojí dodnes. A k tomu všemu ještě stihl před svou emigrací na druhý konec světa vymalovat kostel ve Valašských Kloboukách, což je téměř moje rodná hrouda. Tak jsem to, alespoň tehdy, vnímal téměř 18tisíc kilometrů od domova.
Povznesen tímto zážitkem typu ´a neuvěřitelné se opět stalo skutkem´ jsem usedl zpátky za volant svého Commodoru a vrátil se do původního směru na Wellington.´



Replika ateliéru Bohumíra (Gottfrieda) Lindauera v městečku Woodville


Bylo by zajímavé vědět, co by Bohumír (Gottfried) řekl na to, že se po něm jmenuje nejznámější a na Novém Zélandu i nejprodávanější šumivé víno. Výrobce sektů Lindauer, se sídlem ve vinařské oblasti Gisborne, je taková novozélandská bohemka (Bohemia Sekt) a i ceny jsou podobné. Lindauer vyrábí šumivá vína skutečně ve velkém množství a v různých provedeních a variacích. Vinařská oblast Gisborne, třetí největší na Novém zélandu, produkuje především velké množství hroznů odrůdy Chardonnay, které jsou hlavní surovinou pro výrobu vín Lindauer. Sortiment této značky je dosti široký, od základních, ale příjemných šumivých vín, až po tradiční šampaňskou metodou kvašení vyráběných sektů vyšších tříd. Nabídka uspokojí milovníky suchých, polosuchých i sladkých vín, která mohou být vyrobena i z jiných odrůd, zejména ze Sauvignonu Blanc.

Nevím, zda-li existují náhody nebo je všechno řízeno osudem, ale jisté je, že Bohumír, jehož jméno je synonymem pro novozélandské víno s bublinkami, strávil většinu života se štětcem v ruce v krajích, spojených s pivem a pivovarnictvím. O Plzni řeč již byla, ale nedaleko za Woodville, kde žil, tvořil a umřel, stojí u státní silnice č.2, vedoucí do hlavního města Wellingtonu, pivovar Tui, jeden z nejznámějších na Novém Zélandu.



Lindauer Sparkling Wines

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nzwines nzwines | E-mail | 22. dubna 2014 v 15:36 | Reagovat

sekt Lindauer si na Novém Zélandu rád dávám při partičkách skreblu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama