Květen 2014

Queen Sharlotte Drive, nejhezčí svezení v Marlborough

28. května 2014 v 15:56 | Pavel Černý

Tento článek se měl původně jmenovat ´Queen Sharlotte Drive, The Best Shortcut in Marlborough´, ale protože na webu prý šmejdí nějací pavouci, kteří rádi česká slova a ne návnadu v angličtině, tak jsem jim chtěl trochu usnadnit jejich přesuny ke kořisti použitím slov v naší rodné řeči.
To já se na Novém Zélandu přesunuji ze Severního ostrova na Jižní nejraději trajektem z hlavního města Wellingtonu, což je parádní zážitek, který trvá necelé tři hoďky. Necelé tři hoďky, strávené při slunečném počasí na horní palubě pozorováním skákajících delfínů, kolem plujících lodí a jachet nebo pozorováním v dáli mizejících břehů Severního ostrova. Parádní zážitek plavby v modrých vodách Cookova průlivu ke břehům toho Jižního, kterými prvně neproplul tento velký ´Kuchař´, ale již sto let před ním jiný mořeplavec ze starého kontinentu, účastník první gastronomické události Evropanů na Novém Zélandu, holandský kapitán Abel Tasman, jehož čtyři muži byli zabiti, ve velkém kotli uvařeni a následně snězeni kuchaři maorskými. Kai nui pakeha! Neklidnou plavbu neprožil pouze Abel Tasman se svou posádkou, ale také cestující na palubě trajektu Wahine, kteří 10. dubna 1968 utonuli v běsnící bouři a obřích vlnách jinak převážně klidného Cookova průlivu. Ano, lodě by neměly nést ženská jména! (wahine je maorsky žena). Nebo že by to byla jen stará námořnická pověra?

Ztroskotání lodi Wahine u Wellingtonu a moderní trajekty za bouře v Cookově průlivu


Já jsem nebyl, alespoň doposud, ani snězen, ani jsem neutonul v bouři, naopak jsem si na horních palubách trajektů roztodivných maorských jmen vždy užíval větru ve vlasech a slunečních paprsků hřejících ve tváři. Vítr polevil až v ústí fjordu Queen Sharlotte Sound, vstupní bráně na Jižní ostrov Nového Zélandu. A když už jsem nebyl zaneprázdněn křečovitým držením čepice či kapuce, zaměstnávalo mě neustálé přebíhání z levoboku na pravobok, z přídě na záď, protože jsem se jednoduše nemohl rozhodnout, kde byl hezčí výhled. Zelený kopeček, modrá dolina, prostě samá krása, Queen Sharlotte Sound, to je pěkná trasa! Pěkná trasa, lemovaná pohupujícími se rybářskými loďkami, bójkami a sádkami na chov slávek, klikatící se mezi svahy porostlými smrky, často však holými a stejně stále krásnými, jako celá tato prosluněná krajina, nesoucí jméno Marlborough.
Když dunění obřích pístů lodního motoru znenadání ustalo, věděl jsem, že je plavba u konce. Scénická plavba pro pasažéry trajektu nějakého roztodivného maorského jména končí tam, kde se v modři fjordu Queen Sharlotte zrcadlí půvabné a vždy trochu ospalé městečko Picton. Picton vás vítá ve vinorodé oblasti Marlborough, plný ozvěn z okolních svahů, shlížejících do hlubokých vod fjordu a plný očekávání vašich nových zážitků na jižním ostrově. Picton, který je také plný hotýlků, voňavých rybích restaurací s výhledem na kotvící jachty a stylových kaváren, však není městečkem vinařským. Tím je to další, Blenheim.

Picton, vstupní brána na Jižní ostrov Nového zélandu


Nedaleký Blenheim, utopen mezi vinohrady a podivně vyprahlými kopci pohoří Wither Hills, je rozcestníkem mezi východem a západem. Strávil jsem v něm pár nocí a uvažoval, kterým směrem se vydat. ´Kampak já se vypravím, kampak já se vypravím, které místo navštívím?´ Na východ nebo na západ? Na východ k Pacifiku, kde je pozorováním velryb, tuleňů a pojídáním langust proslulá Kaikoura (kai = jídlo, koura = langusta, mimochodem nui = velký, pakeha = cizinec, co asi znamená kai nui pakeha..?) nebo na západ do Nelsonu, přívětivého města umělců a intelektuálů? ´Už vím!´
Kaikoura počká, Blenheim - Nelson, to je taky pěkná trasa, vinohrad, kopeček, dolina, prostě samá krása! Pěkná trasa, na které se nachází most přes pstruhovou řeku Pelorus a hlavně městečko Havelock u stejnojmenného fjordu, do kterého řeka Pelorus vtéká. Havelock vlastně ani není městečkem, ale kouzelným shlukem několika úpravných domků, hotýlků se zvláštní nepojmenovatelnou atmosférou, obchůdku se vším možným a také tu na kopci stojí malinký anglikánský kostelík a pod ním zasněně v mlze odpočívá kotviště loděk a plachetnic, přivázaných k molům fjordu Pelorus Sound. Pelorus, jakoby stále zadumaný soused ve slunečních paprscích se koupající královny Šarloty, tedy nám už známého, nedalekého fjordu Queen Sharlotte Sound, je největší líhní zelených slávek novozélandských. Vody fjordu Pelorus jsou plné sádek určených k chovu těchto mořských měkkýšů a městečko Havelock je specialistou na jejich přípravu. Každoročně se tady 15. března pořádá, za velké účasti gurmánů a milovníků vína, festival slávek.
Nikdy jsem nevynechal zastavení před vchodem do restaurace The Mussel Pot (dříve The Mussel Boys), stojící v Havelocku u hlavní cesty vedoucí z Blenheimu do Nelsonu. Tuto restauraci prostě miluju! Jak je stylová! Trámy, podpírající střechu a stropy, jsou omotané barevnými motouzy a připomínají tak kůly v moři, na nichž rostou slávky. Dřevěná podlaha oranžovo-hnědé barvy působí solidně a je vyrobena stejně jako ostatní nábytek z leštěného dřeva ze stromu kauri. Interiér restaurace tak působí teple, útulně a příjemně. Posedět můžete i na venkovní zahrádce v zeleni stromů, pod plachtami mezi nimi napnutými. Obsluha je milá a usměvavá, a to jídlo! Úplně se mi sbíhají sliny, obrovské slávky, superčerstvé, před pár hodinami vylovené z fjordu za rohem, připravené na X způsobů: na víně, kokosovém mléce, chilli, zázvoru, česneku, bazalce, tymiánu, v pivním těstíčku nebo v husté krémové polévce ´mussel chowder´, vždy však s voňavým křupavým pečivem a sklenicí vody. Dát si můžete i rybu nebo jiné mořské plody (maorsky kai moana), že v nekuřáckém prostředí netřeba zdůrazňovat. Na čepu je vychlazené pivo i když k darům moře se spíše hodí jedno z mnoha skvělých vín, která tato restaurace nabízí. Dominují především sauvignony z okolních regionů Marlborough a Nelson. V nabídce nechybí ani špičkový sekt od vinařství Cloudy Bay, nesoucí název, jak jinak, Pelorus. Ceny jsou vyšší, ale stále přijatelné, od 20 do 40 NZD za jídlo a kolem 35 NZD za lahev velmi slušného vína, které rozlévají i po sklenicích. Jak jsem již zmínil v článku: Pavlova, novozélandský národní dort, tuto restauraci navštívil při svých kulinářských toulkách po Novém Zélandu i nám z ČT2 dobře známý cestující kuchař Fred Chesneau (v příštím článku recepty na dobroty z mořských plodů - kai moana).

Sekt Pelorus od Cloudy Bay je ideální kombinací k mořským plodům - kai moana


Asi se ptáte, jestli jsem nezapomněl a kde je to jako v Marlborough nejhezčí avizované svezení Queen Sharlotte Drive? Ano, do Havelocku vede od trajektu z Pictonu ještě jedna, méně známá i používaná a tak trochu turistům utajená, zato mimořádně scénická cesta, vlastně zkratka, která vás odkloní od hlavního tahu přes Blenheim.
Ušetří vám nějaké kilometry, čas ale ne! Ani to nejde. Na tuto jízdu si musíte ušetřit přinejmenším půl dne, a to proto, že by byla velká škoda, ne-li hřích, spěchat. Úzká silnice se klikatí jako had a kopíruje nejprve břehy fjordu Queen Sharlotte Sound, později vás dovede až k fjordu Pelorus nebo opačně, podle toho, jakým směrem zrovna jedete. Cesta Queen Sharlotte Drive však pokaždé začíná a končí, končí a začíná, na kopci s úžasnou vyhlídkou, tu na Picton nebo Havelock na konci druhém a jejich fjordy.
Cestou, soustředěni na řízení, neodoláte náhlým úchvatným výhledům nebo klidným modrým zátokám a plážičkám, vybízejícím ke slunění a koupání v klidných vodách jednoho z fjordů. Rušit vás bude leda prozpěvování ptactva a čeření vodní hladiny. Silnička skoupá na rovné úseky, plná utažených zatáček a horizontů, občas lemovaná odbočkou k nějaké soukromé galerii nebo keramické dílně, vede krásnou přírodou, také mezi zalesněnými kopci, často vykutaná v kapradinami porostlém jílu, který může někdy na cestě způsobit nenadálý zával.
Toto svezení, náročné na řízení, kdy ruce a nohy občas doslova bolí, je však hotovým balzámem na duši a neskutečnou pastvou pro oči. Jedna z MUST DO záležitostí na Novém Zélandu!


Queen Sharlotte Drive, The Best Shortcut in Marlborough



Vinařské oblasti Nového Zélandu - ohlédnutí do minulosti

21. května 2014 v 15:03 | Pavel Černý

´Nový Zéland je vesnice, jestli jsi byl zvyklý žít v Sydney, tak se ti tam nebude líbit, je to příliš velká nuda´, řekl mi před mým prvním odletem na Nový Zéland kamarád Dan, který dva roky pracoval jako automechanik v Aucklandu. Dan měl pravdu v tom, že Nový Zéland má převážně venkovský charakter, ale ve zbytku se hrubě mýlil! Zemi dlouhého bílého mraku - Aotearoa jsem si okamžitě zamiloval, byla to láska na první pohled, až možná chorobná závislost, jak by zněla odborná diagnóza.
Když bych se měl zhostit nelehkého úkolu převedení emocí do slov, tedy vyjádřit, jak na mě Nový Zéland působí, řekl bych, že je rurální a scénický, místy divoký a dramatický. První dva přívlastky se vztahují spíše k Severnímu ostrovu, zbylé dva lépe vystihují ten Jižní. Oba dva hlavní ostrovy Nového Zélandu jsou odlišné asi jako den a noc. Zatímco Severní se většinou mírně vlní a zelená, na ´Jižáku´ se krajina dramaticky mění a zvedá.


Nový Zéland, rurální a scénický, místy divoký a dramatický


Nový Zéland má skutečně spíše venkovský charakter, kromě jednoho opravdu velkého města a několika měst střední velikosti zde nalezneme hlavně malá městečka a vesničky, jejichž obyvatelé pracují převážně v zemědělství. Silnou ekonomiku, Nový Zéland má jednu z nejvyšších životních úrovní na světě, pohání živočišná výroba, zemědělství a export velkého množství dřeva (převážně do zemí Asie), vývoj nových technologií a v neposlední řadě silný turistický ruch.
Nový Zéland je také moderní kosmopolitní země, ale bývaly doby, kdy to byl společenský zapadákov na konci světa. Prudérní zkostnatělé zákony té doby více méně omezovaly konzumaci alkoholu, a ta byla ještě omezena pouze na pivo, lihoviny a sladká fortifikovaná vína. Paradoxně to byl právě duchovní, reverend Samuel Marsden, kdo v roce 1819 vysadil první keře vinné révy na misionářské stanici v Bay of Islands na severu Severního ostrova. Později s vysazováním vína pokračoval britský občan a zakladatel australského vinařství James Busby, a to ve Waitangi, místě, kde byla roku 1840 uzavřena dohoda ´Treaty of Waitangi´ mezi Britskou korunou a maorskými náčelníky.
A pak začali přijíždět Chorvaté. Na konci 19. století to byly právě oni, imigranti z Dalmácie, kdo se nechtěli smířit s rolí do úmoru dřících kopáčů pryskyřice z obřích stromů kauri, a věrni své tradici z domoviny začali v okolí Aucklandu a v oblastech severně nad ním vysazovat révu a vyrábět víno. Toto byl skutečný počátek vinařství a výroby vína na Novém Zélandu! Jména jako Yukich (Montana Wines), Babich, Fistonich (Villa Maria) nebo Brajkovich jsou platná dodnes a představují synonyma pro úspěch v novozélandském vinařském průmyslu. Cesta k němu však byla trnitá a hoši slovanští to na začátku neměli vůbec jednoduché. Museli bojovat s prohibicí nebo se zákony ne příliš podporujícími vinaře, ovlivněné mocnou lobby velkých pivovarů a nadnárodních vinařských společností.


Chorvatští ´gum diggers´ - kopáči pryskyřice ze stromů kauri


Nový Zéland byl ještě na začátku druhé poloviny 20. století hlavně zemí pijáků piva a producentem buď likérových nebo stolních vín nevalné kvality. V 70. letech 20. století se novozélandský vinařský průmysl nechal inspirovat doporučením geisenheimského profesora Helmuta Beckera a vsadil na v chladných podmínkách snadno a poměrně brzy vyzrávající odrůdu Müller Thurgau. Výsadba v oblastech Gisborne a Hawke´s Bay však nabrala dramatické tempo. Následná nadprodukce hroznů a stolních vín způsobila propad cen a cenovou válku mezi velkými korporacemi a malými, častou rodinnými vinařstvími, která stála na pokraji bankrotu. Hrozilo velké nebezpečí monopolizace výroby vína a tím i jeho kvality a reputace. Záchranou brzdu zatáhla novozélandská vláda programem vyklučení z roku 1986. Poté nastal rapidní vzestup vinařského průmyslu na Novém Zélandu, vznikala nová, často menší butiková vinařství, která začala s pěstováním pro Nový Zéland v té době víceméně nových odrůd, jako např. Sauvignon Blanc, Pinot Noir, Riesling nebo Cabernet Sauvignon, a v nově objevených vinařských oblastech s velkým potenciálem pro pěstování vína. 90. léta se pak stala renesancí novozélandského vinařství, kdy svět dobil Sauvignon Blanc z Marlborough, pod vedením skvělého marketingu společnosti Cloudy Bay.


Vinařské oblasti Nového Zélandu - důležitá specifika a úžasná diverzita

15. května 2014 v 16:10 | Pavel Černý

Nový Zéland, disponující nejjižnějšími vinicemi na jižní polokouli, je, jak jsem se již zmínil v předchozích článcích, tvořen dvěma hlavními ostrovy a deseti vinařskými oblastmi s několika dalšími podoblastmi. Podmínky pro pěstování vinné révy jsou ideální, zároveň však značně odlišné. Klimaticky se Nový Zéland nachází v mírném pásmu, ale všeobecně je Jižní ostrov chladnější než Severní (viz článek: Nový Zéland, země severních svahů), jehož horní část leží téměř v subtropickém pásmu.
Vzdálenost mezi nejsevernější vinicí na Novém Zélandu, patřící vinařství Karikari Estate na poloostrově Karikari v subtropickém pásmu oblasti Northland, ležící na 36° jižní šířky a nejjižnější novozélandskou vinicí malého rodinného vinařství Chapman Road Estate u městečka Alexandra, v hornaté oblasti Central Otago, na 46° jižní šířky, činí téměř 1600 km! Někdy více než na vzdálenosti záleží na rozdílu v nadmořské výšce nebo umístění vinice, kdy prodleva sklizní ve vinařstvích od sebe vzdálených necelých 30 km může být třeba i celý měsíc.
Pro oba ostrovy platí, a pro Jižní dvojnásob, že většina srážek spadne na západním pobřeží. Na zbylém území Nového Zélandu, ukrytém za horami ve srážkovém stínu, prší méně často a zároveň profituje z velkého množství slunných a teplých dnů. V kombinaci s chladnými nocemi, tento rozdíl mezi denními a nočními teplotami je obzvlášť patrný na Jižním ostrově, jsou tak vytvořeny ideální podmínky pro dlouhé vyzrávání hroznů při zachování vysoké hladiny kyseliny. Vinohrady, většinou situované na severních svazích východního pobřeží, těží z umírňujícího efektu přímořského klimatu. Žádná vinice na Novém Zélandu není od oceánu vzdálena více než 120 km nebo chcete-li 80 mil.




Půdy jsou většinou tvořeny snadno propustnými štěrkovými a kamenitými naplaveninami, vulkanickou půdou nebo hůře propustnými jíly. Chladnější klima Jižního ostrova a jih Severního spíše svědčí odrůdám alsaským, burgundským nebo vínům z údolí řeky Loiry, jako jsou Pinot Noir, Riesling, Pinot Gris, Chardonnay, Tramín a v neposlední řadě Sauvignon Blanc. Teplý a slunný střed společně s vlhkým a horkým subtropickým severem Severního ostrova je ideální pro červené odrůdy z oblasti Bordeaux, jako Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot, Malbec nebo třeba pro Syrah či Viognier a pro komplexnější vína bílých odrůd plnějšího těla. Školení vín v barikových sudech z francouzkého nebo amerického dubu (dříve v sudech z místního stromu totara, jehož dřevo používali Maoři k výrobě válečných člunů waka nebo v betonových nádržích) je častější na severu Nového Zélandu, na jihu vládne nerez.
Nový Zéland sklízí úspěchy i s šumivými víny, vyráběnými nejčastěji z hroznů odrůd Chardonnay, Sauvignon a Pinot Noir. Některé vzorky novozélandských sektů, vyráběné tradiční metodou druhotného kvašení v lahvi, se mohou směle poměřovat s mnohem dražšími originály z Champagne. V některých oblastech Nového Zélandu jsou vhodné podmínky k pěstování sladkých botrytických vín nebo se také experimentuje s výsadbou pro Nový Zéland nových, netradičních odrůd, jako např. Chambourcin, Pinotage, Tempranillo nebo s opětovně vysazovanou odrůdou Chenin Blanc.
Plocha osázená vinicemi se neustále rozšiřuje, a to tak, že dosti rychle. Nejnovější encyklopedie o víně uvádějí číslo celkové plochy, osázené keři vinné révy na Novém Zélandu, 23.000 ha. Tato hodnota ale v současné době odpovídá pouze viniční ploše oblasti Marlborough. Celková výměra vinic na Novém Zélandu nyní činí téměř 36.000 ha a neustále se zvětšuje.
A jaké jsou tedy hlavní vinařské oblasti Nového Zélandu? Přečtěte si další článek: Vinařské oblasti Nového Zélandu - deset hlavních oblastí!


Vinařské oblasti Nového Zélandu - deset hlavních oblastí

9. května 2014 v 16:01 | Pavel Černý

Jednotlivým vinařským oblastem Nového Zélandu se budu věnovat později a podrobně, i když možná nepravidelně a v nahodilém pořadí. Nyní bych rád alespoň lehce představil deset jednotlivých hlavních vinařských oblastí Nového Zélandu, s jejich důležitými podoblastmi.

Severní ostrov:
Northland, Auckland/Waiheke s přilehlými podoblastmi Matakana a Kumeu, Waikato/Bay of Planty, Gisborne, Hawke´s Bay, Wairarapa/Martinborough

Jižní ostrov:
Marlborough, Nelson, Canterbury/Waipara, Central Otago s přilehlou, relativně novou podoblastí Waitaki Valley (North Otago)








Severní ostrov




Northland
Nejsevernější výspa novozélandského vinohradnictví a vinařství a také nejteplejší oblast s nejdelší tradicí pěstování révy na Novém Zélandu, založenou chorvatskými imigranty. Žádný vinohrad v této oblasti není od moře vzdálen více než 50 km a nadmořská výška vinic nepřesahuje 150 m.
Klima je subtropické, vlhké s dostatečným množstvím srážek, půda je tvořená úrodnou zeminou s podílem jílu. Nejčastěji pěstovanými odrůdami jsou tropické Chardonnay a Pinot Gris, vitální Viognier, kořenitý Syrah, pikantní Pinotage a v novém světě populární Chambourcin. Northland, Středomoří jižního Pacifiku, je také turistickým rájem s nekonečnými písčitými plážemi (The Ninety Mile Beach), modrými zátokami a s původními pralesy s gigantickými stromy Kauri a Totara, ale také rajskou zahradou plodící tropické ovoce, jako banány, marakuju, ananas, kiwi, fíky, mandarinky a avokádo.
Do této zahrady se zamiloval i rakouský architekt Hundertwasser, který v 70. letech 20. století přijal Nový Zéland za svůj druhý domov a v městečku Kawakawa postavil své jediné dílo na jižní polokouli, nejfotografovanější veřejné záchodky na světě!

Jedna ze zátok v Bay of Islands a Hundertwasserovy záchodky v městečku Kawakawa




Auckland/Waiheke
Sídlo největších a nejstarších novozélandských vinařských podniků, které zakládali stejně jako v oblasti Northland hlavně imigranti z Chorvatska a Libanonu. Časté srážky na východě Aucklandu, největšího novozélandského města ležícího mezi 50 vyhaslými sopkami, a vulkanická půda poskytují skvělé podmínky pro pěstování vína.
Podobně jsou na tom nedaleké podoblasti Matakana, oblíbená turistická destinace obyvatel Aucklandu, a Kumeu, se známými vinařstvími Matua a Kumeu River. Nejčastěji pěstovanými odrůdami této oblasti jsou Chardonnay, Pinot Gris a červené odrůdy z Bordeaux - Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot, Malbec a Syrah. Většina významných firem z Aucklandu, jako např. Villa Maria nebo Montana, vlastní vinice a vinařství i v jiných oblastech Nového Zélandu.
Ostrov Waiheke Island, na dohled od centra Aucklandu, s kterým ho každou hodinu spojuje trajekt, je povinnou vinařskou destinací. Podnebí na tomto krásném kousku země, plném vinic, olivových hájů a špičkových restaurací, je teplejší a sušší než v nedalekém Aucklandu. Butiková vinařství z Waiheke, jako Stonyridge, Goldwater Estate nebo Mudbrick produkují vína ve stylu Bordeaux světového formátu.


Vinařství Mudbrick na ostrově Waiheke




Waikato/Bay of Planty
Nevelká a nepříliš významná vinařská oblast ležící ve zvlněné farmářské krajině v okolí města Hemilton, kde jak říkají místní pomalu začíná subtropické pásmo, a na západ od jezera Taupo. Místní vinařství často zakupují hrozny z jiných oblastí, zejména ze sousedního Gisborne nebo z Hawke´s Bay. Klima je teplé, ale ne horké, půdy jsou těžší s podílem jílu nebo vulkanického původu. Nejčastěji pěstovanými odrůdami jsou Chardonnay, Cabernet Sauvignon a plnější verze Sauvignonu Blanc.



Gisborne
Místo, kde poprvé přistál James Cook a kde je také možné prvně sledovat východ slunce na Novém Zélandu, ale také třetí největší novozélandský vinařský region s viniční plochou 1608 ha, s nekonečnými řadami keřů odrůdy Chardonnay, vykupovaných ve velkém největšími novozélandskými vinařskými podniky. Vinařská oblast Gisborne je ale také sídlem malých butikových vinařství, dávajících přednost kvalitě před kvantitou, jako např. The Milton Vineyard, první komerční biovinařství na Novém Zélandu. Největšího novozélandského výrobce sektů, společnost Lindauer, najdeme také na adrese v Gisborne.
Oblast Gisborne je slunná, s nejvyššími průměrnými teplotami na Novém Zélandu, kvalitní půdy jsou tvořeny naplaveninami místních řek nebo jíly. Nejčastěji pěstovanými odrůdami jsou Chardonnay, Tramín, Viognier, Muškát, Merlot a poněkud mdlý Sauvignon Blanc.



Hawke´s Bay
Druhý největší vinařský region Nového Zélandu, s viniční plochou 5093 ha a centrum vinné turistiky se sídlem v hlavním městě stylu Art Deco - Napieru. Hawke´s Bay je také adresou nejstaršího novozélandského vinařství Te Mata Estate, ležícího na úpatí stejnojmenného kopce, dále vyhlášených vinařských podniků Trinity Hill a Craggy Range nebo vinařství Vidal či Esk Valley, patřících pod křídla společnosti Villa Maria vlastněné Georgem Fistonichem.
Sluncem často zalité a vyhřívané Hawke´s Bay, ležící na štěrkových naplaveninách místních řek, je vyhlášené hlavně červenými odrůdami Merlot a Cabernet Sauvignon, ale také pro Nový Zéland netypickým Gamay Noir. Z bílých odrůd se v této oblasti nejvíce pěstuje Chardonnay a Sauvignon Blanc. Od Sauvignonů z Hawke´s Bay, Gisborne nebo z jiných severnějších oblastí Nového Zélandu však nemůžeme čekat stejný svěží ovocný projev jako od těch legendárních z Marlborough.
The Terraces, ikonické víno vinařství Esk Valley, pěstované na terasovitých svazích shlížejících do Pacifiku, se lahvuje pouze z vyjímečných ročníků a vyrábí se starodávnou metodou v omezeném množství z odrůd Malbec, Merlot a Cabernet Franc. Kvašení probíhá v betonových nádržích a školení v barikových sudech. Tato vína patří k tomu nejlepšímu, co může ve vínech Nový Zéland nabídnout. Ceny nejsou nejnižší, prodej nejčastěji probíhá stylem ´en primeur´.


Socha maorské dívky Panie ve městě Napier a zachmuřený vrcholek Te Mata Peak




Wairarapa/Martinborough
Oblast pojmenovaná po jezeru Wairarapa, jehož ´třpytící se vody´ (překlad slova wairarapa z maorštiny) se zrcadlí na jihu Severního ostrova nedaleko od hlavního města Wellingtonu, je vyhlášená malými butikovými vinařstvími, zaměřenými na vysokou kvalitu a přitahující intelektuální vínamilnou komunitu z širokého okolí.
Vše se točí kolem vín odrůdy Pinot Noir, která patří k nejlepším na Novém Zélandu a k nejkvalitnějším novozélandským vínům vůbec. V čele pak stojí vinařství Ata Rangi, Palliser Estate a Dry River z malebného městečka Martinborough, správního střediska vinařské oblasti Wairarapa, které je častou víkendovou destinací výletníků nejenom z Wellingtonu a místem konání kulturních akcí a koncertů.
Oblast Wairarapa leží od moře vzdálena ne více než 30 km jižním i východním směrem a od studených, od jihu vanoucích, nikdy neutuchajících vichrů bičujících Wellington je chráněna pohořím Tararua Ranges. Letní dny jsou horké, noci chladné a zrání hroznů tedy nekonečné. Běžné jsou pozdní sběry, stejně jako botrytická sladká vína, vyráběná z hroznů napadených ušlechtilou plísní. Místní půda je tvořená úrodnou zeminou na podloží ze štěrkových naplavenin s podílem vápence. Kromě špičkových vín Pinot Noir sklízí Wairarapa také úspěchy s odrůdami Pinot Gris, Tramín, Riesling nebo s Chardonnay a Syrahem.

Městečko Martinborough je kouzelným centrem vinařské oblasti Wairarapa





Jižní ostrov




Marlborough
Výstavní skříň, vlajková loď, obchodní značka, synonymum pro novozélandská vína. S obrovským náskokem nyní již více než 23.000 ha (2/3 novozélandských viničních ploch) jednoznačně největší a celosvětově komerčně nejúspěšnější vinařská oblast Nového Zélandu. Díky odrůdě Sauvignon Blanc, s naprosto nezaměnitelným až explodujícím aroma po chřestu a tropickém ovoci, se oblast Marlborough dostala na mezinárodní mapu a na výsluní světového vinařského průmyslu.
První keře vinné révy byly vysazeny v roce 1873 v ben Morreu Valley. Marlborough bývala ale oblastí spíše farmářskou, zaměřenou na chov skotu a ovcí a také na těžbu dřeva. V 70. letech 20. století přes počáteční nedůvěru místní farmáři a dřevorubci, díky doporučení mezinárodních enologů, pochopili, že budoucnost Marlborough spočívá v pěstování vína, pro které má tato oblast skvělé podmínky, jak půdní, tak i klimatické.
Marlborough je velmi prosluněnou a teplou hornatou přímořskou krajinou, s průměrnou roční délkou slunečního svitu více než 2400 hodin. Horské masivy chrání tuto oblast plnou fjordů a kouzelných zátok, ležící na severovýchodě Jižního ostrova, před silnými dešti a větry ze západního pobřeží West Coast. Maoři, původní obyvatelé Nového Zélandu a vnímaví pozorovatelé přírody, pojmenovali tento kout země ´Kei puta te wairau´ - Místo s dírou v oblacích. Kombinace horkých dnů, svěžích mořských vánků a velmi chladných nocí umožňuje hroznům dlouhé vyzrávání se zachováním vysokého obsahu kyseliny.
Oblast Marlborough je rozdělena na tři hlavní podoblasti: Southern Valleys, Wairau Valley a Awatere Valley, s půdami převážně tvořenými štěrkovými a kamenitými naplaveninami z místních řek nebo ledovcového původu, které mají schopnost přes den kumulovat teplo a v noci jej pak zpátky vyzařovat.
Marlborough, které je vstupní bránou na Jižní ostrov (alespoň pro ty, kteří ze Severního ostrova připlouvají z Wellingtonu trajektem) však nabízí mnohem víc než legendární Sauvignon Blanc. Někteří vinařští odborníci označují zdejší Pinot Noir za nejlepší nebo minimálně za jeden z nejlepších Pinotů na Novém Zélandu. Také v nerezu produkované citrusové Chardonnay se těší skvělé reputaci, stejně jako Riesling, Tramín, Pinot Gris a Viognier. Úspěchy začíná sklízet i místní Veltlínské zelené a Syrah, experimentuje se i s odrůdami Arneis a Tempranillo. Ani šumivá vína zdaleka nehrají druhou ligu, lepší vzorky, vyráběné tradiční šampaňskou metodou, jako např. špičkový sekt Pelorus od Cloudy Bay, vykazují neskutečnou svěžest a vitalitu, s výraznou stopou citrusových plodů, podtrženou hloubkou a pevným tělem. Nejlepší kousky zdejších ´šumivých´ překonávají svou kvalitou i originály ze slavné Champagne, avšak při polovičních cenách!
Kdo nemá vinohrad v Marlborough, tedy v okolí města Blenheim, které je centrem oblasti, jako by nebyl. Všechny významnější novozélandské vinařské podniky zde vlastní satelitní vinařství, vinohrady nebo alespoň odebírají hrozny od místních vinařů. Na vyjmenování všech vinařství z Marlborough bych potřeboval další článek, který určitě ještě napíšu, ale nyní zde alespoň uvedu mé nejoblíbenější podniky, mezi něž patří: Wither Hills, Cloudy Bay, Astrolabe, Highfield Estate, Saint Clair, Nautilus, Stony Ridge a Villa Maria. Vína všech jmenovaných značek vyjma Stony Ridge je také možné zakoupit na českém trhu (viz článek: Vína z Nového Zélandu na českém trhu) a jejich ochutnáni všem vřele doporučuji!


Vinice v Marlborough s pohořím Wither Hills v dáli a melancholický fjord Pelorus




Nelson
Město, které dalo název této zcela neprávem trochu opomíjené oblasti, mám moc rád. Je milé, usazené pod zelenými kopečky v hezké slunné zátoce, a svou uvolněnou atmosférou přitahuje intelektuály a umělecké duše z různých koutů světa.
Vinařská oblast Nelson, s nedalekými městečky Richmond a Motueka, je společně s Hawke´s Bay, ovocnářským centrem Nového Zélandu s nepřeberným množstvím sadů, vinic a chmelnic. Dokonce některé české pivovary doplňují žatecký chmel tím z Motueky.
Nelson a jeho okolí je skvělou turistickou destinací s velkým množstvím slunečných dnů (více než 2400 hodin slunečního svitu) a s krásnými plážemi a zátokami se žlutým pískem a průzračnou vodou, lemovanými restauracemi, kavárnami a galeriemi.
Oblast Nelson je tak trochu ve stínu necelých 80km vzdáleného Marlborough. Zdejší vína, méně komerční, jsou však mnohdy i lepší než ta z Marlborough. Sauvignony z okolí Nelsonu vykazují větší mineralitu a hloubku, elegantní Chardonnay jsou komplexnější a často dlouhověké, oba Pinoty pak expresivní, stejně jako zdejší Rieslingy a Tramíny, rostoucí z úrodnějších půd s podílem štěrku na podloží tvořeném jílem.
Mezi nejznámější vinařství, často zakládaná německými osadníky, patří rodinný podnik Neudorf Vineyards, zaměřený na selekci a extrémní kvalitu, Siefried Estate a po překrásné zátoce v národním parku Abel Tasman pojmenované vinařství Anchorage Family Estate.






Canterbury/Waipara
Novozélandská Haná, tak trochu nudná rovina v okolí krásného, ale trochu nešťastného zemětřesením a nedávnými záplavami zkoušeného města Christchurch. Rovina však úrodná, posetá farmami a vinicemi, tvořícími barvami hýřící abstraktní obraz, na východě lemovaná krajkou zpěněného příboje Pacifiku a zasněženými štíty hřebene Jižních Alp na horizontu západním.
Vinařská oblast Canterbury se rozprostírá od poloostrova Banks Peninsula přes Christchurch až na sever k muzikálnímu vinařskému městečku Waipara a v opačném jižním směru až k na hranici s Otagem ležící relativně mladé podoblasti Waitaki Valley. Nepropustná hradba Jižních Alp zadržuje přebytečné srážky ze západu a velmi horká léta, umírněná chladnou mořskou brízou z východu, společně s dlouhými suchými podzimy nabízejí ideální podmínky pro dozrávání hroznů.
Půdy mohou být rozdílné podle jednotlivých podoblastí. Na severu ve Waipara Valley v okolí městečka Waipara, jsou půdy v blízkosti říčních koryt tvořeny převážně štěrky a jíly, na úbočích kopců navíc doplněné podílem vápence. Zdejší osobité Pinoty, Rieslingy, Sauvignony, Sémillony a Chardonnay nejsou tedy překvapením. Širé roviny Canterbury Plains, tvořené plytkými vanami naplavených štěrkopísků, poskytují vhodné podmínky k pěstování Rieslingů a vín odrůdy Pinot Noir.
Mezi významná vinařství z oblasti Canterbury patří na českém trhu zastoupené firmy Misty Cove a Waipara Hills, které má své vinice společně s vinařstvím Pegasus Bay ve Waipaře a Akaroa Winery z kouzelného městečka s francouzkými kořeny a stále udržovanými tradicemi Akaroa, turistického centra vulkanického poloostrova Banks Peninsula.


Let balónem nad Canterbury Plains a vinohrad u Lake Forsyth na poloostrově Banks Peninsula




Central Otago
Mé milované! Hornaté, divoké a krásné. Bývalý ráj zlatokopů a oblíbená destinace turistů, filmařů (Souboj o poklad Yankee Zephyr, Pán prstenů, Avatar), milovníků adrenalinových sportů a nyní i vinařů a vínamilné veřejnosti. Oblast, kde by nikdo nečekal, díky extrémní poloze na nejjižnějším cípu vinařského světa, značné nadmořské výšce a extrémním teplotním rozdílům během roku, že se bude dařit pěstování vína. A vína ne ledajakého! Zdejší Pinot Noir patří ke světové třídě!
První keře této burgundské odrůdy v Otagu vysadil francouzský průkopník Jean Feraud v roce 1864. V 70. letech 20. století na něj navázali první angličtí a skotští vinařští pionýři této oblasti, firmy Chard Farm, Rippon Vineyard, Black Ridge a Gibbston Valley, kteří se nechtěli věnovat v Centrálním Otagu tolik oblíbenému pěstování třešní a jiného peckového ovoce a v současnosti patřící mezi špičku novozélandského vinařského průmyslu. I díky nim již Central Otago ve významu i kvalitě produkovaných vín předstihlo sousední daleko tradičnější oblast Canterbury.
V létě horké (běžně přes 30°C) a suché, v zimě mrazivé a zasněžené Central Otago však nedává nic zadarmo. Výběr polohy vinice zde znamená všechno! Krajina je velmi hornatá, nadmořská výška může značně kolísat, stejně jako se může měnit složení půdy a mikroklima jednotlivých podoblastí. Podmínky pro pěstování vína mohou tedy být na různých místech dosti odlišné a vždy jsou poměrně náročné. Díky zvláštním klimatickým specifikům jednotlivých podoblastí Central Otaga se mohou termíny vinobraní v sousedních vinohradech značně lišit.
Nejseverněji položená podoblast Wanaka zahrnuje asi nejkrásnější vinice na světě, mezi něž určitě patří Rippon a Misha´s Vineyard. Podoblast Gibbston, s nejvyšší nadmořskou výškou pěstování vinné révy na Novém Zélandu, těží z přítomnosti dechberoucího kaňonu řeky Kawarau, nad kterou se poprvé na světě začal komerčně skákat bungee jumping. Sousední podoblast Bannockburn je daleko sušší a teplejší a sklízet se může začít i s měsíčním předstihem. Alexandra, ovocnářská zahrádka opuštěná na konci světa, je vinařskou podoblastí s nejjižnějšími vinohrady na světě.
Přesto, že složení půd jednotlivých podoblastí není zcela stejné, snadno propustný kamenitý základ je společný pro všechny, stejně jako špičkové Pinoty a Rieslingy. Zdejší Pinot Noir osciluje mezi lehkými ovocnými vzorky v cenách pod 30 NZD, až po komplexnější v dubu zrající plnokrevníky stojící kolem 100 NZD. Podobně je tomu i s Rieslingem, který je buď produkován zcela suchý v alsaském stylu nebo až dekadentně sladký ve stylu moselském, vždy však skvělý a na úrovni. Příliš nezaostávají ani vína z odrůd Pinot Gris, Tramín a Chardonnay se Sauvignonem, kombinující ovocnost s mineralitou. Za zmínku stojí i růžová vína, vyráběná metodou ´saignée´ (jedna z metod přípravy růžových vín, po podrcení hroznů se nechává rmut určitou dobu naležet a ze slupek modrých hroznů se uvolňuje barvivo - hrozny krvácí, volba doby krvácení je záležitostí sklepmistrovy zkušenosti) a tradiční metodou vyráběné sekty vysoké kvality.
Na jih od Christchurch na okraji Severního Otaga ležící údolí Waitaki Valley disponuje sprašovými půdami s vysokým obsahem vápence, které dodávají tamním vínům intenzitu, komplexnost a mineralitu. Daří se zde aromatickým odrůdám a špičkové úrovně dosahuje Pinot Noir.
Svá oblíbená vinařství z oblasti Central Otago jsem, pokud jste četli pozorně, již vyjmenoval, seznam těch lepších snad ještě doplním o společnosti Felton Road, Mt. Difficulty, Terra Sancta a Peregrine, dále o vinařství Two Paddocks vlastněné hercem Samem Neillem a o Rabbit Ranch, což je samostatná značka ve vlastnictví vinařství Chard Farm z podoblasti Gibbston, nabízející velmi slušná vína Pinot Noir za rozumné ceny. Ve Waitaki Valley vyrábí noblesní vína Pinot Noir společnost Ostler.


Vinice a přírodní scenerie v hornaté oblasti Central Otago a Fiordland jsou dechberoucí



Opomíjená vinice

2. května 2014 v 17:28 | Pavel Černý

Až někdy během Vašich toulek po Novém Zélandu pojedete kolem jezera Dunstan v Centrálním Otagu, přesněji řečeno po silnici kopírující jeho východní břeh, neudělejte prosím stejnou chybu jako já a nepřejeďte bez povšimnutí odbočku k vinici Misha´s Vineyard, která se nachází zhruba na úrovni poloviny jezera a směrovka k ní je docela nenápadná.

A to jsme po této cestě, státní silnici č.8 spojující Mt.Cook/Aoraki, nejvyšší horu Nového Zélandu, s hlavním městem adrenalinových sportů Queenstownem, mnohokrát projeli v obou směrech. Dokonce jsme pod vinohradem Misha´s, o jehož existenci jsme věděli, ale neznalí jeho krásy k němu nikdy neodbočili, na březích Dunstanu několikrát zastavili na piknik a jednou jsme tam za příšerného ledového větru, unaveni dlouhou cestou, i přenocovali.
Jó Central Otago, samé hory a jezera, kde noci jsou chladné, moc chladné i v létě. Horké slunné dny ale umožňují hroznům na zdejších vinicích, asi nejkrásnějších na Novém Zélandu a možná i na celém světě, dlouze a dobře vyzrávat. Central Otago, vnitrozemská vyprahlá oblast, ukrytá před dešti z oceánů v dramaticky hornaté divoké krajině, nečekaně však úrodné, plodící sladké třešně, šťavnatá jablka i charakterní víno.

Central Otago je dechberoucí, stejně jako výhled z vinice Misha´s. Je snadné ji minout. Jak se mi to k čertu mohlo tolikrát stát? Vinohrad z cesty není pořádně vidět, schovává se za svahem, potvora. Ale bylo to naposled!



Misha´s Vineyard, Central Otago

Na protějším břehu jezera Dunstan se nachází státní silnice č.6, vedoucí z Queenstownu přes Cromwell (městečko ležící při jižním konci jezera) na sever do Wanaky, známého střediska zimních sportů, zasazeného mezi majestátní horské štíty a ledovcová jezera Wanaka a Hawea

Modré vody jezera Hawea