Screwcaps - používání šroubovacích uzávěrů na vínech z Nového Zélandu

12. srpna 2014 v 10:16 | Pavel Černý

´Už dvacet let se svou ženou pijeme Vaše vína. Každý den si k večeři dáváme skleničku některého z Vašich skvělých vín. Bohužel však vzhledem k tomu, že jste začal na lahvích používat šroubovací uzávěry, si už žádné Vaše víno asi nikdy nedám. Přesto všechno bych Vám chtěl mnohokrát poděkovat za úžasných dvacet let strávených ve společnosti Vašich vín. Byl jsem zvyklý přijít domů z práce, popadnout vývrtku, nalít si a osvěžit se skleničkou. Nyní když přijdu večer domů, láhev je již prázdná a moje žena, která ji sama vypila, protože pro ni nebyl problém odšroubovat víčko, není způsobilá mi ani ohřát večeři. Proklínám šroubovací uzávěry!´


Tak tento dopis, kromě mnoha dalších, obdržel George Fistonich (Villa Maria) od jednoho ze svých stálých zákazníků, když se v roce 2002 rozhodl jako první vinař na světě kompletně skoncovat s používáním tradičních korkových špuntů a zběhl ke šroubovacím uzávěrům (anglicky screwcaps, někdy psáno screw caps). Proč to udělal?
Odpověď je prostá! Nespokojenost s kvalitou korku. Všeobecně se uznává, že plísní kontaminovaný korek poškozuje 3 - 5 % vín jím v lahvích uzavřených, některé prameny dokonce udávají alarmující cifru 5 - 15 %. U novozélandských vín, celosvětově známých pro svou přímočarou aromatiku, svěžest a ovocnost, to byl obzvlášť velký problém. Počin George Fistoniche, stejně jako mnoha dalších vinařů z Nového Zélandu, byl ale dost riskantní. Riziko nepředstavovala kvalita vína, tu již prokázaly starší australské ryzlinky, ale obava z možné negativní reakce vínamilných zákazníků, zvyklých na korek.
A tak nastal poprask a rozpoutala se válka mezi dvěma nově vzniklými, někdy až komicky znepřátelenými tábory, sdružujícími tradicionalistické milovníky korkových špuntů na jedné straně a novým myšlenkám otevřené milce korkem nezkaženého vína na straně opačné. Nový Zéland hrdě nese zástavu toho druhého tábora. Není tak vyloučeno, že v budoucnu bude více než v souvislosti se svými voňavými sauvignony a hedvábnými pinoty spíše asociován jako bojovník proti ´chycenému´ korku a velký průkopník šroubovacích uzávěrů.


Historie šroubovacích uzávěrů
Sir George Fistonich (jeho životopisný příběh najdete v červencovém článku) ale nebyl zdaleka prvním. Historie používání šroubovacích uzávěrů sahá daleko dál do minulosti i na jiný kontinent, a to do země, která představuje synonymum pro víno a paradoxně se používání šroubovacích uzávěrů zuby nehty brání.
Správně, byla to Francie. Tento uzávěr se začal používat již v polovině 19. století v potravinářství, ale pro svět vína byl přetvořen až v roce 1959 francouzskou společností Le Bouchon Mecanique. Pod značkou Stelcap - vin našel využití zejména u lihovin a likérů. Francie, ve světě vína svázaná hluboce zakořeněným vztahem k tradicím, neměla kuráž ani chuť k šíření šroubovacích uzávěrů tímto směrem. O to zajímavějším se může jevit fakt, že dlouho byla jejich největším producentem na světě. To například švýcarští vinaři byli v tomto ohledu daleko odvážnější.
Štafetu však přebrali Australané, kteří nebyli spokojeni s kvalitou korku na svých vínech. Byl to Peter Wall z jihoaustralského vinařství Yalumba, kdo ve Fancii kontaktoval firmu Le Bouchon, aby tak Austrálie v roce 1970 získala práva na používání šroubovacích uzávěrů pod obchodní značkou Stelvin. K jejich renesanci došlo až o 30 let později a byli to opět s kvalitou korkových zátek nespokojení vinaři z jihoaustralské oblasti Clare Valley, vyhlášené produkcí vysoce kvalitních ryzlinků, ve své svěžesti a přímočaré ovocnosti také velmi citlivých na nežádoucí vlivy často zkaženého korku, kdo učinili rozhodný krok. A tak se v roce 2000, vedeni vinařem Jeffreyem Grossetem, domluvili na společném a velmi odvážném záměru skoncovat s korkem a u francouzské společnosti Pechiney, známého specialisty ve svém oboru, objednali 250.000 lahví včetně šroubovacích uzávěrů a rozjeli reklamní kampaň.
Pokrokový, tradicionalismem nesvázaný a s na plíseň trpícím korkem také nespokojený Nový Zéland nemohl zůstat dlouho pozadu. Pouze s ročním zpožděním, inspirováni společným úsilím australských kolegů, se rozhodli učinit stejný krok také vinaři z Nového Zélandu. V roce 2001 založili The New Zealand Screwcap Wine Seal Initiative (NZSI), první uskupení tohoto druhu na světě, sdružující a podporující novozélandské vinaře, kteří pro svá vína používají šroubovací uzávěry. Jedním ze zakládajících členů byl i Michael Brajkovich MW (Master of Wine), majitel vinařství Kumeu River Wines a velký propagátor screwcapů. Michael tvrdí, že důvodem pro riskantní přechod k používání šroubovacích uzávěrů nebyly aspekty ekonomické (náklady na jedno víčko jsou 2 až 3x nižší než na korkovou zátku), ale stejně jako u kolegů z Austrálie za vším stála touha po kvalitě a korkem nezkaženém víně.
Zatímco v pionýrském roce 2001 šroubovací uzávěr zdobil pouze 1 % novozélandských vín (první lahve na Novém Zélandu pro komerční účely takto uzavřel Kim Crawford ze stejnojmenného vinařství se sídlem v Aucklandu), dnes je to 80 - 85 % a v roce 2015 se počítá s tím, že 90 % vín vyprodukovaných na Novém Zélandu poputuje k zákazníkovi nebo bude dále zrát v lahvích právě pod tímto uzávěrem. Jak funguje a v čem je tedy lepší než korek?


Konstrukční řešení šroubovacích uzávěrů
Nyní by bylo asi dobré vysvětlit konstrukční řešení screwcapu. Je navržen, ale nemusí nutně být, jako vzduchotěsný, nežádoucí oxidaci vína zabraňující uzávěr. Oproti mylné představě o jednodílném víčku, se kvalitní šroubovací uzávěr, vhodný i ke staření velkých červených vín, skládá ze dvou částí. První je kapsule ze slitiny hliníku, na niž navazuje ze stejného materiálu vyrobené víčko se závitem. Druhou - pracovní část screwcapu - tvoří vložka, jakási membrána, vyrobená z roztažitelného polyethylenu, překrytého cínovou nebo hliníkovou fólií, která zabraňuje průchodu vzduchu. Ta je potažena tenkou vrstvou PVDC (chlorid polyvinylidenu, známý jako Saran, sám o sobě může fungovat jako bariéra proti vodě, kyslíku, vůni, je chemicky odolný vůči alkáliím a kyselinám, odolný vůči plísním a bakteriím), která je prosta chuti i zápachu a je v kontaktu s vínem. Tato membrána se dá zhotovit tak, že dle potřeby umožňuje, na rozdíl od korku, regulovat množství průchozího vzduchu do láhve nebo ho úplně eliminovat, a to vše konzistentně, trvale a stejně u všech lahví.
Další nepravdou o šroubovacím uzávěru je fakt, že na láhvi drží postřednictvím závitu víčka. To je omyl. Tuto práci obstarává hliníková kapsule, na jejímž obvodu jsou vytlačeny prolisy, které pevně zapadají do drážek v horní části hrdla lahve. Víčko je pak fixováno několika články, které se ztrhnou při jeho odšroubovávání. Vše je na náustek láhve (ten musí být prostý jakýchkoli vad!) nalisováno pod tlakem 160 kg, což zaručuje dokonalou těsnost šroubovacího uzávěru a vína.
Ne všichni světoví producenti screwcapů a lahví však nabízejí stejnou kvalitu. Prim hrají opět trochu paradoxně Francie (Pechiney) s Portugalskem, ale také USA, Austrálie, na výsluní se deroucí Čína a nyní i Nový Zéland, který používá kromě zažitého označení Stelvin také svou novou obchodní značku Alvis. Mnohamilionová investice nového, technologicky špičkově vybaveného provozu, nedávno otevřeného v Aucklandu, se jistě vyplatí. Novozélandští vinaři nebudou odkázáni na dodavatele ze zámoří, budou schopní rychleji uspokojit objednávky svých zákazníků a nebudou tak zbytečně přicházet o zisky. V neposlední řadě bude vyhověno i drobným objednávkám menších butikových vinařství.


Výhody a nevýhody šroubovacích uzávěrů
Jejich nevýhodou jsou především různé mýty, předsudky a nesmysly, které se kolem nich, často záměrně, vesele šíří. Velmi častým je spojování šroubovacích uzávěrů s lacinými víny nebo víny, která se předpokládají být vypita jako mladá. Internet je plný diskuzních fór a polemik, někdy i hádek, většinou v angličtině. Rád si je pročítám. Tuhle se jeden chlapík pozastavoval nad tím, proč, když může být screwcap dostatečně dobrý pro Skotskou za 200 dolarů, není vhodný pro víno za 20? Osobně jsem prochutnal mnoho, většinou novozélandských a australských, bílých i červených vín pod šroubovacím uzávěrem, některá v cenách i hodně přes 100 dolarů, ale žádné, kromě možná jednoho zakoupeného v českém supermarketu bez řádné klimatizace, nevykazovalo jakoukoli vadu v aromatice či chuti. Obdobné zkušenosti mají i daleko povolanější, kteří během 40 let používání těchto uzávěrů dospěli ke stejnému stanovisku. Vína si udržují svou ovocnost, svěžest a vůni i po mnoha letech ztrávených v láhvi, jak dokládají například staré ryzlinky z Clare Valley.
Díky dokonalé těsnosti šroubovacích uzávěrů nedochází k náhodné oxidaci, nechtěnému průchodu vzduchu a tím k předčasnému stárnutí a znehodnocení vína. Co je nesmírně důležité, možná i nejdůležitější, hlavní strašák v podobě plísní nakaženém korku úplně zmizel. I kvalitní korkové špunty, a těch není mnoho, obsahují nepatrné štěrbinky, otvůrky a drobné vady, ketré propouští vzduch, byť jen v mikroskopickém množství, ale hlavně ne vždy stejně. Navíc se v nich zachycují různé plísnětvorné bakterie, především TCA (2, 4, 6 trichloroanisole), které pak kontaminují a kazí víno. Chlór se do kůry korkového dubu dostává nejen při její úpravě a ošetřování po sklizni, ale také ještě na stromech v důsledku na bázi chlóru aplikovaných postřiků, nehledě na to, že kůra je náchylná k plísním už ze své podstaty.
Šroubovací uzávěr víno nijak neovlivňuje ve vůni ani v chuti, zůstává dokonale neutrálním. Nedávný výzkum Australského vinařského institutu (AWRI) prokázal, že chuťová molekula TDN - zdroj petrolejových tónů u některých aromatických bílých vín, je kompletně absorbována (efekt známý jako ´flavour scalping´) syntetickým korkem a částečně i tím přírodním. Screwcap tuto vlastnost nemá, a proto svědčí naleželým ušlechtilým vínům, jakými se zejména aromatické ryzlinky mohou stát.
Hlavní báchorka se točí kolem údajné nevhodnosti použití šroubovacích uzávěrů pro červená vína, obzvláště ta velká a komplexní. Bože, jaké já jsem zkusil dobroty, které dlouze zrály pod závitem! Pokud by se tento příběh opíral pouze o dogmatickou pravdu v tvrzení, že víno, hlavně to červené, potřebuje ke zrání v láhvi přísun vzduchu, mohl by snadno skončit díky tomu, že ve skutečnosti nebylo nikdy nijak přesně prokázáno, že je to pravda. Nejnovější výzkumy naopak dokazují, že zrání vína v láhvi je procesem reduktivním, nikoli oxidačním a probíhá nezávisle na přísunu vzduchu, ne za jeho přispění. Nabízí se argument, že určité množství vzduchu je nezbytné k oxidaci taninů, obsažených v červených vínech, která způsobuje jejich vyzrávání a vyhlazování, čímž se víno, někdy až za mnoho let, stavá sametově hladkým a připraveným k pití. I tento pilíř, nesoucí ´pravdu´ o nevhodnosti šroubovacího uzávěru pro velká červená, se stává poněkud vratkým (za předpokladu, že přísun určitého množství vzduchu do lahve je pro zrání vína a taninů skutečně potřebný), protože použitím vhodné membrány ve víčku se průchodnost vzduchu do láhve dá regulovat. A opakuji, že konzistentně a stejně u každého vína!
Běžný screwcap je nastaven na minimální přísun vzduchu, stejný jaký umožňuje kvalitní korkový špunt. Ten, byť sebekvalitnější, nebude nikdy jeden vedle druhého přesně stejný, jak je tomu u kvalitních šroubovacích uzávěrů. Takže jak říká rakouský obchodník s víny pan Helmut Knall, pokud koupíte karton drahého naleželého červeného vína a mezi 12 lahvemi najdete 4, které chutnají přesně stejně, můžete hovořit o použití vysoce kvalitního korku!
Jak jsem již napsal výše, pokud vám někdo bude nutit názor, že šroubovací uzávěr je vhodný pouze pro levná a mladá vína, je to lež jak věž. Nebo přinejmenším mylné tvrzení, abych někomu nekřivdil. Pokud se tedy nejedná o nějaký laciný paskvil, protože ne všechny šroubovací uzávěry na trhu nabízené jsou stejné kvality. U těch lepších Stelvinů a Alvisů výrobci garantují 10ti letou záruku těsnosti, ale mnohé screwcapy spolehlivě fungují i po 25 - 30ti letech.
Vína se šroubovacími uzávěry se také lépe skladují a transportují, jsou odolná vůči vlhkosti, lépe snáší vyšší teploty a není nutné je skladovat pouze v horizontální poloze. Tu naopak vyžadují vína uzavřená korkem, který ke správnému fungování kontakt s vínem potřebuje. Screwcap se v porovnání s korkovou zátkou snáze odstraňuje (což ale může být na druhou stranu pro některé nepřekonatelným handicapem), o syntetickém korku ani nemluvě. Již otevřená láhev vína se dá opětovně snadno uzavřít, což ocení zejména majitelé vinoték, barů a restaurací.
Při přepravě vína opatřeného šroubovacím uzávěrem je ale nutné obezřetné zacházení, protože poškození víčka může způsobit jeho netěsnost. Bylo by fér také zmínit, že slabou stránkou přílišné těsnosti šroubovacích uzávěrů může být proces, kterému se říká redukce vína, kdy se objevují stopy síry a podobného nežádoucího zápachu. K redukci někdy dochází v důsledku nedostatku vzduchu ve víně, dá se jí ale předejít vhodným a šetrným postupem již při výrobě vína ve sklepě. Mimo jiné je důležité šetrné nebo žádné použití síry.
Screwcap je také kritizován pro svou údajnou neekolgičnost, vycházející z používání materiálů z neobnovitelných zdrojů, které se sice recyklují a šetří tak 95 % energií k výrobě dalších víček, ale nejsou biologicky odbouratelné. Toto tvrzení může být pravdivé, stejně jako že háje korkových dubů v Portugalsku jsou přirozenou domovinou ohrožených endemických druhů ptáků, například vzácného Iberijského orla, o kterou by mohli bez dalšího komerčního využití korku přijít. Mám rád, moc rád, přírodu a ekologii, ale v komplexním pohledu se mi tato rizika jeví jako poněkud absurdní.


Budoucnost šroubovacích uzávěrů
Navíc, i kdyby se ujala snaha nově vzniklého spolku International Screwcap Initiative (ISI) o osvětu a propagaci používání šroubovacích uzávěrů ve vinařských zemích Starého světa, stejně vždy bude drtivá většina výrobců vína používat tradiční špunt z korku. Výzkumy, disertační práce, ani více než 30ti leté zkušenosti australských a novozélandských vinařů (v Austrálii se v současnosti pod screwcap lahvuje 45 - 50 % tam vyprodukovaných vín), ani již četné vzorky starších ročníků, včetně několika velkých vín z Francie (Mercurey 1966), zatím výrobce ze Starého kontinentu asi nepřesvědčí. Jak říká zakládající člen NZSI a předseda ISI Michael Brajkovich z vinařství Kumeu, ´lidé prostě neuvěří pokud neochutnají, a tak dokud pod šroubovacím uzávěrem nenazraje dostatek velkých vín, hlavně těch červených, nezbývá než polemizovat a čekat. Čas teprve ukáže, že jsme měli pravdu´.
ISI je organizace, v jejímž čele kromě Michaela Brajkoviche a Jeffa Grosseta, zastupujících Nový Zéland a Austrálii, působí na postu viceprezidenta také Michel Laroche z Francie, který svá Chablis Grand Cru začal k velké spokojenosti, vlastní i svých zákazníků, pod závit lahvovat v roce 2002. ISI má ve zbytku světa podobné poslání a cíl jako NZSI na Novém Zélandu - sdružovat, podporovat, radit a vzdělávat zájemce o používání šroubovacích uzávěrů na svých vínech. Bez profitu, nezávisle na úřadech, vládách a výrobcích screwcapů.
NZSI v současné době na Novém Zélandu sdružuje více než 50 členů, oproti původním 33 z roku 2001, přičemž šroubovací uzávěry také používají i mnohá další nezařazená novozélandská vinařství. Mezi výjimky, které osobně znám, patří například vinařství Stonyridge z ostrova Waiheke nedaleko Aucklandu, jež je považováno za nejlepšího výrobce, nebo alespoň patří mezi trojici nejlepších, červených vín ve stylu Bordeaux na Novém Zélandu (jejich Sauvignon Blanc z Marlborough, prodávaný pod značkou fallen Angel, je samozřejmě pod závitem).


Závěrečné rozuzlení
A tím se vlastně dostávám ke konci celého příběhu i k závěrečnému rozuzlení zápletky šroubovacího uzávěru s korkovým špuntem. Pro mě zůstává jediným opravdovým důvodem rezistence tradičních vinařských firem, podniků, statků nebo chateau Starého světa, ale třeba i USA, vůči používání šroubovacích uzávěrů a důvodem věrnosti korku, tedy i jeho jedinou skutečnou výhodou, právě tradicionalismus a láska k tradicím nebo možná také někdy strach ze ztráty klientely.
Evropští zákaznící nekupují pouze víno jako takové, ale zároveň s ním touží pořídit kus historie, kulturního dědictví a získat příběh k převyprávění. Pro to všechno jsou ochotni tolerovat vady vína způsobené korkem a podstupovat tak pro ně přijatelné riziko, které je společně s korkovou zátkou nezbytnou součástí jimi kupovaného vína. Nechtějí se vzdát rituálu hledání vývrtky, odstranění kapsule, navrtání a vytažení špuntu, doprovázeného neopakovatelným zvukem.
Trochu mi to celé připomíná svezení parním vlakem. Lehce to drncá a občas něco i odpadne, dlouho to trvá, malinko to smrdí, ale je to romantika... Osobně nemám nic proti tradicím, mám je vlastně rád a nerad bych je někomu odpíral, pokud se tedy nejedná pouze o prostoduchý snobismus. Na druhou stranu smekám před vinaři, nejenom těmi novozélandskými a australskými, ale také před těmi například z Rakouska, Německa či Francie nebo také z naší Moravy, kteří mají odvahu jít proti proudu tradic i dál a třeba při tom trochu vylekat své zákazníky. Nebojte se, oni neutečou. Já stojím při vás, vždyť jde především o kvalitu vína!









Text (zkrácená verze: http://nzwines.blog.cz/1410/screwcaps-author-s-short-cut-aneb-srouby-proti-vsem) vychází z vlastních zkušeností a rozhovorů s vinaři na Novém Zélandu, ale především z materiálů prezentovaných na internetu, zejména čerpá z webových stránek NZSI a blogu Jamieho Goodea. Odkazy na jejich stránky uvádím níže a těm, kteří ovládají angličtinu, vřele doporučuji jejich navštívení. Hlavně čet na Jamieho blogu je inspirující i zábavný. V závěru doplňuji tři příspěvky, které mě nejvíce zaujaly..







I'm working as a wine-writer, critic and judge since more than 25 years, nearly all over the world, mostly in Europe. Since more than ten years I am glad to have much mor screwcaps than cork, because I don't have to throw away so many bottles.
I do my own figures about some thousand bottles. And this shows exactly the other way round. Wine under screwcaps nearly never shows any problem. Wine under cork are very often tainted. And the problem are not the pur TCA-stinkers. It's the problem of different bottles. If you open a case of 12 and you find 4 bottles that are sensorical the same, you got perfect corks. So, I really don't beleive in the result of this dissertation, not even, if she tried discounter wines, sorry. But if someone wants to do a large tasting-counting for a real university-level result, to show how it is really, I'm the first to help…




This is just another study about closures and their ability to function without altering too much the wine integrity. Indeed, the screwcap does require much tighter tolerances between the glass finish, the tension and condition of metal disc rollers on the applicator and this varies from bottling line to bottling line and from glass supplier even to capsule pliability. There is also a winemaking component that must be addressed when using screwcaps to avoid spoilage. It is a technical closure difficult to tame that seems to works great for spirits but in the wine segment we still have a lot to understand. The cork is much more forgiving, no doubt and manufacturers have done tremendous efforts to eliminate the taint that existed 10 or 15 years ago. Most wineries started using screwcaps for economical reasons and not so much for TCA contamination. It makes money sense; one closure, one machine, less time, less maintenance, no need to buy a cork and a capsule. We sell all components but we have noticed a possible slow down in the use of screwcap for wine and more classic and environmental approach to great quality natural cork.


Razvan


Screwcap is like watching Mona Lisa on a full HD monitor and Cork is the real deal at Louvre . The first one will "live forever" the second one requires more attention and could go bad anytime . Which one would you prefer?







A pro který uzávěr se rozhodnete vy? Změnily jste názor? Já už mám jasno dávno.. Své názory můžete směle prezentovat v komentářích, moc se na ně těším i na diskuzi, která se doufám rozpoutá!
Pavel :o)

 

50 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nzwines nzwines | E-mail | 12. srpna 2014 v 10:29 | Reagovat

Přátelé obchodníci s vínem, žurnalisté i jeho milovníci, prosím, sdílejte tento článek s vinaři, o kterých víte, že používají šroubovací uzávěry, chystají se je používat nebo naopak lpí na klasickém korku. Rád bych rozpoutal širší diskuzi. Děkuji. Pavel.

2 Antonín Jakubík Antonín Jakubík | 12. srpna 2014 v 12:36 | Reagovat

Pěknou práci, jsi Pavle odvedl, v podstatě tam není moc co dodat. Ve  šroubovacím uzávěru, je určitě budoucnost, rád si otevřu láhev svěžího, voňavého vína bez TCA ale proti kvalitnímu korku, bych nevystupoval tak ostře. Mimo tu romantiku a ten obřad při otvírání a samozřejmě, také kde by hnízdil ten orel, co jsi ho jmenoval :), je tu ještě jedna záležitost, "očekávání" co v té lahvi nakonec bude, jak se víno vyvíjelo, co pomohlo vínu, že je zrovna takové, jaké je, nebo co mu uškodilo. Pokud by zmizely korkové špunty, ubyl by prostor k diskuzi u otevřené láhve. Časem bychom mohli také nahradit vinaře počítačem, protože počítač pracuje pořád stejně (přesně, programovatelně). Jsem pro šroubovací uzávěry ale stejně tak jsem i pro klasiku, ať každý ukáže co umí a my si pak vybereme :) Hlavně ale prosím ať se toho nechytnou chytré hlavy v EU a nenařizují nějakou novou vyhláškou, nebo směrnicí, v jakém poměru používat jedno či druhé, nebo kdo a za jakých podmínek může a nemůže. T.

3 Pavel Pavel | E-mail | 12. srpna 2014 v 17:37 | Reagovat

Tondo předně dík, že jsi to celé přečetl! Korek stejně nikdy nevyhyne a je to dobře nejenom kvůli orlům. Co v lahvi bude můžeš očekávat i pod závitem. Ten pouze zaručuje, že tam nenajdeš to, co tam nepatří. Víno se může vyvíjet taky, ale ne kazit. Počítače rád nemám, i když na něm smolím tento blog, já ale nemluvím o výrobě vína, ale o uzávěrech a jak víno uchovat i dlouho v perfektní kondici. Záměrem bylo zbořit mýty o šroubovacích uzávěrech. Hlavně nechci nikomu nic vnucovat a doufám, že to nebudou ani dělat chytré hlavy z EU!!!

4 Antonín Jakubík Antonín Jakubík | 12. srpna 2014 v 17:54 | Reagovat

:) Vždyť my si rozumíme jenom to každý píšeme po svém :D

5 Pavel Pavel | 12. srpna 2014 v 17:59 | Reagovat

:o)

6 Jakub Samiec Jakub Samiec | E-mail | 13. srpna 2014 v 11:11 | Reagovat

souhlasím na stránce naší vinotéky sdílím, jen se ptám, zda pro veřejnost není článek příliš dlouhý, obsáhlý, podrobný?

7 Antonín Jakubík Antonín Jakubík | 13. srpna 2014 v 12:37 | Reagovat

Kubo, aspoň nebudou muset číst Blesk :D

8 nzwines nzwines | E-mail | 13. srpna 2014 v 13:22 | Reagovat

Přiznám se, že jsem chtěl toto téma rozvést dlouze, obsáhle a podrobně. Jinak to nešlo, abych tam nacpal všechny info, které jsem chtěl odprezentovat. Občlánek zpátky je krátká upoutávka. Informace o Ivetě Bartošové, chudák holka, tento blog však nenabízí..

9 Karel Hejduk Karel Hejduk | 20. srpna 2014 v 15:05 | Reagovat

Dobrý den,
Jako důvod pro použití šroubů argumentuji obvykle takto:vína si lépe udrží si svěžest,ovocitost a mladistvý projev,což je na nich to nejzajímavější.Navíc se jedná o moderní prvek,který dobře zapadá do celkového kontextu vinařsví.Zákazníci s tímto typem uzávěru obvykle nemají problém.

S pozdravem Karel Hejduk,vinařství KRAUS

10 Pavel Binder Pavel Binder | 21. srpna 2014 v 14:11 | Reagovat

Dobrý den, šroubovací uzávěry už dávno nejsou jen modní výstřelek, používáme je sice teprve druhou sezonu,ale jsme s nimi naprosto spokojeni, hlavně pro bílá svěží aromatická vína,ale i ovocná lehká růžová vyrobená reduktivním způsobem je tento uzávěr podle mě nejlepší co dnes vůbec může být, vína si zachovávají dlouho svou primární aromatiku a drží i oxid siřičitý na dobré a konstentní hladině.

S pozdravem Pavel Binder

11 Jiří Hort Jiří Hort | 21. srpna 2014 v 17:19 | Reagovat

Na vína nepoužívám, rozhodl jsem se pro vinolok.

Zdraví                                  Jiří Hort

12 nzwines nzwines | E-mail | 21. srpna 2014 v 17:25 | Reagovat

Vino-lok je název pro nově používaný typ skleněné zátky a další, vzhledově velmi atraktivní, alternativa klasickému korkovému špuntu. Celoskleněná zátka kloboukovitého tvaru je utěsněna v hrdle láhve silikonovým kroužkem, výhodou je možnost zátku znovu použít a bezproblémově uzavřít rozpitou láhev. Nevýhodou je neprodyšnost uzávěru a problémy s vnitřní stěnou hrdla láhve, na jejíž přesnost jsou kladené velké nároky, jinak hrdlo při zátkování praská.

13 Petr Nejedlík Petr Nejedlík | 23. srpna 2014 v 11:33 | Reagovat

Zdravím,

podle mého názoru se šroubovací uzávěry mohou používat na záměrně usmrcená vína sírou a filtrací, tj. na vypití do několika málo let.

Pokud přídavek síry ani filtraci nepoužíváte, je nutnost láhev uzavřít dýchající zátkou.

My šrouby nepoužíváme.

Petr Nejedlík

DOBRÁ VINICE

14 Martin Žůrek, vinařství SPIELBERG Martin Žůrek, vinařství SPIELBERG | 23. srpna 2014 v 19:00 | Reagovat

Vinařství SPIELBERG poprvé udělala vína pod šroubovacím uzávěrem z ročníku 2013. Dali jsme tam vína z řady Archlebov - Ryzlink Vlašský kabinet, Modrý Portugal rosé MZV, Svatovavřinecké rosé pozdní sběr a Modrý Portugal pozdní sběr .Z řady Spielberg jsme dali panenskou úrodu Pinot Blanc ve Výběru z hroznů,dále Muškát Moravský, pozdní sběr a Pinot Gris Výběr z hroznů VIRGIN.
Zatím máme s tímto druhem uzávěru jen ty nejlepší zkušennosti a zákazníci si je chválí. Do budoucna budeme určitě rozšiřovat na další odrůdy. Pod klasickým celokorkovým uzávěrem budeme nadále dělat Pinot Noir, Frankovku a vína, která chceme, aby se vyvíjela v lahvi jeko některé šarže Ryzlinků Rýnských, Vlašských .

15 Vladimír Tetur Vladimír Tetur | 23. srpna 2014 v 19:17 | Reagovat

Osobně jsem zastáncem korku. Nicméně u sv.m.vín se chystám v tomto roce pro šroubový uzávěr. V příštím roce asi půjdou u nás pod šroub růžová vína. Nemám proti šr. uzávěru výhrady. U bílých a růžových vín funguje v pohodě. V problematice uzávěru jsem asi příliš konzervativní :) Postrádám estetický dojem např. v situaci číšník/host/servis. Ale jak říká klasik: "pokrok nezastavíš" :).

Na zdraví!
Vl. Tetur

16 nzwines nzwines | E-mail | 24. srpna 2014 v 14:34 | Reagovat

Děkuji Vám za zajímavé komentáře.

Na víně se mi právě líbí, že je hloubavé, někdy hluboké a dá se kolem něj vést spousta řečí i vesele nad ním diskutovat. Přiznám se, očekával jsem trochu větší odpor zastánců korku. Jak jsem očekával, šroubek se v ČR šíří, ale zatím pouze u lehčích vín ovocného typu. Rád bych upozornil, že nejsem ničí agent, ani bojovník proti korku, jen milovník dobrého vína a fanoušek moderního uzávěru, jakým screwcap zajisté je. Pouze mě iritovaly nepravdy o něm šířené.
Měl jsem nečekanou diskuzi s vinařem, který ji bohužel nechtěl veřejně prezentovat, což je samozřejmě pouze jeho volba. Nicméně byla velmi zajímavá a točila se převážně kolem ekologie. Ano, hliník se na NZ běžně recykluje, a to do speciálních binů, podobně jako papír, sklo nebo plasty. Nikoho ovšem nedonutíte to udělat, stejně jako všechny neuhlídáte, aby nezahazovali vypité lahve kam se jim zachce. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že na Novém Zélandu jsou ale lidé většinou disciplinovaní a svou přírodu si chrání. Mimochodem lahve opatřené korkem bývají často překryty plastovou, někdy i hliníkovou kapsulí..
Samozřejmě, že většina korků je v pořádku a solidní vinař nebo obchodník s vínem Vám v případě potřeby ´vadnou´ lahvinku vymění za jinou. Ale měňte víno, které jste si přivezli domů a otevřeli daleko od místa nákupu, třeba i na druhém konci světa..
Že by byl šroubovací uzávěr skutečně lepší než špunt z korku? Přinese někdo pádný argument, který toto tvrzení vyvrátí? Pánové a dámy, pusťte se do mě, i do sebe... Směle do toho. Pište a komentujte!

Zdraví Vás Pavel a NZWINES.

17 Michal K. Michal K. | 29. srpna 2014 v 9:04 | Reagovat

stejně si myslím, že nejvíc záleží na tom co je v láhvi..

18 Pavel Pavel | 29. srpna 2014 v 9:11 | Reagovat

To je samozřejmě pravda Míšo, ale právě vhodně použitý uzávěr je pro obsah lahve velmi důležitý. Neméně také pro to, jak se v ní bude víno vyvíjet a chutnat s odstupem času.
Teorie se záměrně usmrcenými víny mi přijde bizarní, šroubovací uzávěry naopak vyžadují velmi šetrné nebo vůbec žádné použití síry, jak je uvedeno v článku.

19 K. K. | E-mail | Web | 1. září 2014 v 13:28 | Reagovat

Zdravím!
Tento Tvůj článek byl zařazen do výběru toho nejlepšího ze světa blogů na http://blogosvet.blog.cz!
Do chodu Blogosvěta se můžeš zapojit i Ty – doporuč zajímavé články, které nám unikly (můžou být i Tvé vlastní) nebo objev nové autory. Hezky den! :)

20 nzwines nzwines | 2. září 2014 v 10:33 | Reagovat

[19]: OK, díky, kouknu na to..

21 Pavel Pavel | 13. září 2014 v 9:28 | Reagovat

V nedávné době jsem ochutnal několik velice příjemných vzorků moravských vín, která byla pod šroubovacím uzávěrem. Všiml jsem si jedné věci, a to že mezi kvalitou provedení použitých šroubovacích uzávěrů může být velký rozdíl. Některé působily velmi solidně, některé méně a jeden byl přímo příšerný, tak trochu vyrobený doma ´na koleně´... A přitom to bylo takové dobré víno od šikovného vinaře, Riesling s velkým potenciálem ke zrání.
Dále jsem u všech použitých ´šroubů´ zaznamenal absenci hliníkové fólie jako mezivrstvy ve vnitřní bembráně, jejíž použití je důležité k zabránění průchodu vzduchu a kvalitní šroubovací uzávěr by ji neměl postrádat.
Také jsem se setkal s očekávaným a zažitým názorem, že víno musí dýchat a k tomu je nezbytný korek. Proč ale pak někteří vinaři pečetí své tradiční uzávěry voskem? Vosk propouští vzduch?
To bylo jen malé odbočení, jsem opravdu rád, že screwcapy nacházejí uplatnění i u nás, ale všem statečným doporučuji pečlivé zvážení výběru kvalitního dodavatele těchto moderních uzávěrů!

22 Pavel Pavel | 25. září 2014 v 10:37 | Reagovat

Včera jsem objevil jeden VOC Sauvignon opatřený šroubovacím uzávěrem, který ve vnitřní membráně hliníkovou fólii nepostrádal. Mimochodem se jednalo o velice povedené víno od jednoho mého oblíbeného vinařství...

23 Honza Honza | 28. ledna 2016 v 10:27 | Reagovat

Dobry den, se zajmem jsem si ve Vinarskem Obzoru precetl Vas clanek o sroubovych uzaverech na Novem Zelandu a nejen tam – v podstate se mi libil, ale rad bych mozna pro uplnost pripomenul jednu vec, kterou jste ve svem pojednani totalne opomel – a sice fakt, ze dnes jiz existuji i zatky, ktere jsou vuci vinu totalne inertni stejne jako sroubove uzavery, a navic vino v lahvich tak rikjic nezabetonuji, takze mu poslouzi lepe...  
Ve  Vasem zaverecnem rozuzleni mi tedy trosku chybela ta varianta, ze vinari maji opravdu jiz dnes i moznost zustat u klasickych zatek se vsemi jejich – mozna predpotopnimi – vyhodami, a presto si mohou byt jisti tim, ze vino jim “po korku” smrdet nebude.
Tolik jen pro doplneni k informacim, ktere jste poskytl ve Vasem clanku.....

24 Pavel nzwines Pavel nzwines | 28. ledna 2016 v 10:31 | Reagovat

Díky za reakci, máte pravdu v progresu korkových zátek, což je zmíněno na mém blogu jinde, ale také v anglických komentářích pod článkem. Vinařský obzor převzal před Vánoci pilotní článek, který nebyl čas doplňovat. Na druhou stranu jistě víte, že moderní korky s nátěrem nebo drcené mnoho přírodní portugalskou surovinu nepřipomínají (loni jsem otevřel drahé Champagne s celomletým špuntem a nevypadalo to moc hezky) a v článku píšu, že nejde jen o kontaminaci TCA, ale i možnost nastavení min průchodnosti vzduchu (tak jak to umí korkové zátky na superdrahých vínech a Vinolok neumí vůbec) a u všech lahví stejně (tak jak to žádná korková zátka neumí).

25 Honza Honza | 28. ledna 2016 v 10:35 | Reagovat

Mimochodem, to co pisete ze zatky neumeji, tak obecne souhlasim, ale technika je dnes uz dal – francouzsky DIAM tohle vsechno /zadne TCA,  vsechny lahve stejne a nastavitelne davkovani vzduchu do lahve, plus jako bonus zatka s garanci nemenne eleasticity po dobu 30 Let /!!/ coz je opravdu docela revoluce. DIAM mimochodem, protoze vsechny zaporne vlastnosti korku ma potlaceny na technicky mozne minimum a vsechny dobre vlastnosti naopak zesileny na mmozne maximum.

26 Katerina Slezáková Katerina Slezáková | E-mail | Web | 1. února 2016 v 15:19 | Reagovat

Dobrý den,
vas clanek jsem objevila az nyní ve VO. je perfektní. Nicméně musím reagovat na vaši reakci ohledně prostupnosti vzduchu skrz Vinolok. Vina pod skleněnou zatkou zraji perfektne a presvedceni jsou o tom i vinari, kteří pod Vinolok dávají těžká červená vína. Australsky Henschke se s vým Shiraz je toho jasným příkladem. Další jsme odegustovali loni na Proweinu. Klidně vám pošlu i nějaké zprávy z akce. Díky za reakci. katka Slezáková

27 nzwines nzwines | 2. února 2016 v 9:46 | Reagovat

Dobrý den Katko, netvrdím, že víno pod Vinolokem nemůže zrát, pouze že (jak i sám potvrdil zástupce fy Preciosa v tuším že posledním čísle Víno a styl)zatím není schopen propouštět jakékoli množství vzduchu. V Austrálii je tato zátka - velmi stylová a efektní na pohled, ale dražší - používána jen výjimečně, na NZ jsem ji neviděl vůbec.

28 Katerina Slezáková Katerina Slezáková | E-mail | 16. února 2016 v 15:17 | Reagovat

Dobrý den, děkuji za reakci. Zatka je schopna propoustet vzduch, podle studie AWRI dokonce vice nez screw cap. Samozrejme, ze Australie a NZ je typickym ukazatelem a trhem sroubovych uzaveru, chtěla jsem jen upřesnit informace o Vinoloku.

29 Pavel nzwines Pavel nzwines | 16. února 2016 v 18:47 | Reagovat

[28]:Omlouvám se, máte pravdu, měl jsem na mysli absenci REGULACE průchodnosti vzduchu, jak uvedl pan Štiller ve výše zmiňovaném článku. Také tam uvedl, že vína pod šroubem jsou udušená až reduktivního charakteru. Nejsou, alespoň ne ta technologicky dobře zvládnutá. Žádné udušené víno nebo se stopou redukce jsem na NZ neochutnal. Vína pod screwcapem se chovají jako mladá, mají krásnou svěžest a po určité době se v nich také rozjíždí sekundární aromata... Svedou totéž co skleněnka, ale navíc s možností oné regulace. Kdyby bylo třeba, průchodnost vzduchu se navýší (membrána je perforovaná laserem). Konkrétnímu uzávěru je třeba přizpůsobit technologii výroby vína, aby se ona sirka nevyskytovala.
Vinolok je moc krásný uzávěr a Preciosa firma s úžasnou tradicí, které fandím. Osobně mi trochu vadí způsob otvírání a určitá křehkost. Závit na mne působí bezpečněji, ale to jsou jen osobní pocity... Kdysi jsem také slyšel, že na skleněném uzávěru je nejdražší těsnění, které umí vyrobit pouze v Německu. Ale nemusí to být pravda, nevím?
Můj článek primárně vznikl s ambicí zboření mýtů a předsudků vůči šroubovacím uzávěrům, nikoli aby napadal korkové a skleněné zátky, kterým je věnován slušný mediální prostor. Vinař nechť si uzavře víno uzávěrem dle vlastního výběru a vůle, ale ať mu nikdo nevnucuje myšlenku, že šroubek je dobrý pouze pro laciná vína!
Díky za příspěvek do diskuze, jejíž vyvolání bylo také součástí plánu. Ať se daří! Pavel Černý

30 Katerina Slezáková Katerina Slezáková | E-mail | 17. února 2016 v 15:45 | Reagovat

Boření mýtů vůči alternativním uzávěrům se nám líbí a váš článek také. Těsnící uzávěr se vyrábí v CR, Vinolok zátka stojí celkově 400E/1000ks (zalezi na velikosti, designu atd.) nesouhlasíme s tím, že šroub je pouze pro laciná vína, Stelvin LUX již na toto reaguje. Vinolok zase není vhodný JENOM na bílá a růžová vína, ale hodí se i na těžká červená vína, která pod ním krásně zrajou. Ale to se již opakuji :-) Děkuji za reakce a at se vám daří.

31 Pavel nzwines Pavel nzwines | 17. února 2016 v 17:22 | Reagovat

Souhlasím a děkuji. Ještě jeden tip! Jednou jsem láhev po víně uzavřeném Vinolokem zbavil viněty, vypláchl a naplnil slivovicí.. :o) Fungovalo to a vypadalo velmi stylově.

32 Martin Martin | 25. února 2016 v 17:04 | Reagovat

Dobrý den, jsem velkým, možná, že i trochu větším obdivovatelem Sauvignonů z Nového Zélandu a vůbec ostatních novozélandských vín včetně Pinot Noir i celé jejich kultury a samozřejmě úžasné přírody.
Měl jsem tu skvělou možnost tam strávit jistý čas a koupat se v těchto nádherných vínech......
Díval jsem se na Váš blog. Velmi pěkné, zvláště pak článek o šroubových uzávěrech. V naši kotlině to bude ještě práce na delší čas, než to zdejší "konzervy" pochopí. Už několikrát jsem měl větší než velkou chuť na internet něco napsat, nejen o tomto tématu. Ale držím se stranou, nejsem na FB ani na Tw.
Rád si přečtu něco nového od Vás a dalších, kteří mají jistý, řekněme "helicopter view" a vidí záležitosti v širších souvislostech, nejen pouze v těch domácích........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama