Říjen 2014

Marlborough má konkurenci na Moravě!

18. října 2014 v 22:03 | Pavel Černý

Jsem nadšený, nadšený! Rád bych zde teď učinil doznání, že právě vypitý suchý Sauvignon Blanc 2013 od Vinařství Štěpán Maňák, v pozdním sběru, ze Slovácké podoblasti, obce Strážnice a traťe Horní hory, je zatím jednoznačně tím nejlepším moravským Sauvignonem, který jsem kdy pil! Rovnocenný konkurent novozélandského Cloudy Bay nebo Astrolabe při třetinové ceně. Hodnocení 86ti bodů nám přišlo značně podceněné, dáváme 92. Kupujte dokud jsou, ne však dříve než já!!!



Dřevo a beton

16. října 2014 v 11:45 | Pavel Černý

Beton je úžasný materiál. Znali jej již staří Římané. Byl použit ke stavbě Flaviova amfiteátru. Věčné město! Tato stavba stojí dodnes. Známe ji pod názvem Koloseum. Beton je pevný, strohý a přísný. Chladí. Je to materiál odolný a také moderní. Vydrží, přežije. Moderní architektura ho má ráda. Ne každý s ním však umí citlivě zacházet. Mám rád moderní architekturu. Do vinice beton ale nepatří. Můj osobní názor. Pouhý.





Sobotní burčákový pochod

13. října 2014 v 9:10 | Pavel Černý

Po sedmi letech odmítání jsem se rozhodl opět zúčastnit mutěnického burčákového pochodu. Pocity však zůstávají smíšené, slušně řečeno.
Návštěvnost byla znovu více než brutální, i přes zpočátku zamračenou oblohu, která se v průběhu odpoledne naštěstí rozjasnila. Těžko odhadnout, jestli v polích kukuřice, hrachu, plevele a technického konopí, i mezi řádky vinné révy, pochodovalo dvacet, třicet nebo padesát tisíc lidí. Osobně se domnívám, že opravdových milovníků vína mezi nimi bylo sotva jedno procento... Většina masy se pouze chtěla bavit, jednoduše řečeno ožrat, k jednomu mládenci musela být přivolána i záchranka. Ve vinohradech ležela nejen bezvládná těla, ale bohužel i hromady odpadků. Nepochopil jsem zoufalý nedostatek odpadkových košů a hlavně nechápu a ani nechci chápat, proč je ´milovník vína´ schopen po sobě ve vinicích zanechat takový nehorázný bordel?! Milovník burčáku možná ano (pokud se vůbec jednalo o burčák).
Hodně smutně mi také bylo z vlastního stavu vinohradů. Mnoho z nich bylo ve stavu bezútěšném, plných plevele a býlí, zanedbaných, na krajích řádků ohraničených klasicky nevzhlednými betonovými sloupky, obludném to pozůstatku minulého režimu. Místy byly ale k vidění dokonce rezavé lešenářské trubky i podivné, rzí proděravělé armatury. Hrůza (v dobách dávno minulých bylo zanedbávání vinohradu přísně trestáno..)! Podzimem obarvené vinice v krásně zvlněné krajině nad obcí Mutěnice, plné velmi hezky renovovaných sklepů, sklípků, restuarací a penzionů, přitom z dálky v odpoledním sluníčku vypadaly přímo pohádkově! A tak jsem záviděl chlápkovi na motorovém rogalu, který to všechno pozoroval z ptačí perspektivy.
My jsme se museli spokojit s poněkud jiným adrenalinovým zážitkem, který představovala doprava vlakem na a z místa konání této akce. Nevím, zda-li to byla neschopnost jejích organizátorů zajistit speciální vlaky a posilové spoje nebo čistě naprostá ignorace Českých drah. Výsledek byl však katastrofální. K zalknutí přecpané vagony ve všech směrech, na krajích nástupišť nebezpečně blízko kolejiště se tísnící podnapilý dav. Jedno půvabné děvče, marně lapajíc po dechu v přeplněné uličce patrového železničního vozu, dokonce později během jízdy málem zkolabovalo...
Tento příspěvek jsem na svém blogu původně ani prezentovat nechtěl, protože sem místopisně nějak nezapadá. Nemohl jsem si ale pomoci. Ze vzpomínek se ozývají krásně upravené novozélandské vinice, v meziřádcích plné bylinek a pečlivě střižené trávy, lemované elegantními dřevěnými sloupky, během vinobraní před ptactvem chráněné nekonečnými sítěmi. Vinobraní kulturního a inteligentního. Musel jsem to napsat, sorry!



Screwcaps - Author´s (short)Cut aneb šrouby proti všem..

9. října 2014 v 10:28 | Pavel Černý

Toto je zkrácená, pro lenochy i osoby časově příliš vytížené nebo pro odkazy či další sdílení vhodná verze původního článku o šroubovacích uzávěrech (http://nzwines.blog.cz/1408/screwcaps-pouzivani-sroubovacich-uzaveru-na-vinech-z-noveho-zelandu), který si kladl za cíl vyvrátit mýtus o šroubovacím uzávěru (screwcap) jako symbolu laciných vín nebo těch určených k rychlé konzumaci a naopak jej představit jako uzávěr vhodný i pro drahá velká vína, včetně těch červených.


Nevýhodou šroubovacích uzávěrů jsou především různé mýty, předsudky a nesmysly, které se kolem nich, často záměrně, vesele šíří. Velmi častým je spojování šroubovacích uzávěrů s lacinými víny nebo víny, která se předpokládají být vypita jako mladá. Internet je plný diskuzních fór a polemik, někdy i hádek, většinou v angličtině. Rád si je pročítám. Tuhle se jeden chlapík pozastavoval nad tím, proč, když může být screwcap dostatečně dobrý pro Skotskou za 200 dolarů, není vhodný pro víno za 20? Osobně jsem prochutnal mnoho, většinou novozélandských a australských, bílých i červených vín pod šroubovacím uzávěrem, některá v cenách i hodně přes 100 dolarů, ale žádné, kromě možná jednoho zakoupeného v českém supermarketu bez řádné klimatizace, nevykazovalo jakoukoli vadu v aromatice či chuti. Obdobné zkušenosti mají i daleko povolanější, kteří během 40 let používání těchto uzávěrů dospěli ke stejnému stanovisku. Vína si udržují svou ovocnost, svěžest a vůni i po mnoha letech ztrávených v láhvi.
Díky dokonalé těsnosti šroubovacích uzávěrů nedochází k náhodné oxidaci, nechtěnému průchodu vzduchu a tím k předčasnému stárnutí a znehodnocení vína. Co je nesmírně důležité, možná i nejdůležitější, hlavní strašák v podobě plísní nakaženém korku úplně zmizel. I kvalitní korkové špunty, a těch není mnoho, obsahují nepatrné štěrbinky, otvůrky a drobné vady, ketré propouští vzduch, byť jen v mikroskopickém množství, ale hlavně ne vždy stejně. Navíc se v nich zachycují různé plísnětvorné bakterie, především TCA, které pak kontaminují a kazí víno. Chlór se do kůry korkového dubu dostává nejen při její úpravě a ošetřování po sklizni, ale také ještě na stromech v důsledku na bázi chlóru aplikovaných postřiků, nehledě na to, že kůra je náchylná k plísním už ze své podstaty.
Šroubovací uzávěr víno nijak neovlivňuje ve vůni ani v chuti, zůstává dokonale neutrálním. Nedávný výzkum prokázal, že chuťová molekula TDN - zdroj petrolejových tónů u některých aromatických bílých vín, je kompletně absorbována syntetickým korkem a částečně i tím přírodním. Screwcap tuto vlastnost nemá, a proto svědčí naleželým ušlechtilým vínům, jakými se zejména aromatické ryzlinky mohou stát.
Hlavní báchorka se točí kolem údajné nevhodnosti použití šroubovacích uzávěrů pro červená vína, obzvláště ta velká a komplexní. Bože, jaké já jsem zkusil dobroty, které dlouze zrály pod závitem! Pokud by se tento příběh opíral pouze o dogmatickou pravdu v tvrzení, že víno, hlavně to červené, potřebuje ke zrání v láhvi přísun vzduchu, mohl by snadno skončit díky tomu, že ve skutečnosti nebylo nikdy nijak přesně prokázáno, že je to pravda. Nejnovější výzkumy naopak dokazují, že zrání vína v láhvi je procesem reduktivním, nikoli oxidačním a probíhá nezávisle na přísunu vzduchu, ne za jeho přispění. Nabízí se argument, že určité množství vzduchu je nezbytné k oxidaci taninů, obsažených v červených vínech, která způsobuje jejich vyzrávání a vyhlazování, čímž se víno, někdy až za mnoho let, stavá sametově hladkým a připraveným k pití. I tento pilíř, nesoucí ´pravdu´ o nevhodnosti šroubovacího uzávěru pro velká červená, se stává poněkud vratkým (za předpokladu, že přísun určitého množství vzduchu do láhve je pro zrání vína a taninů skutečně potřebný), protože použitím vhodné membrány ve víčku se průchodnost vzduchu do láhve dá regulovat. A opakuji, že konzistentně a stejně u každého vína!
Běžný screwcap (konstrukční řešení uvedeno v plné verzi článku) je nastaven na minimální přísun vzduchu, stejný jaký umožňuje kvalitní korkový špunt. Ten, byť sebekvalitnější, nebude nikdy jeden vedle druhého přesně stejný, jak je tomu u kvalitních šroubovacích uzávěrů. Pokud tedy koupíte karton drahého naleželého červeného vína a mezi 12 lahvemi najdete 4, které chutnají přesně stejně, můžete hovořit o použití vysoce kvalitního korku!
Jak jsem již napsal výše, pokud vám někdo bude nutit názor, že šroubovací uzávěr je vhodný pouze pro levná a mladá vína, je to lež jak věž. Nebo přinejmenším mylné tvrzení, abych někomu nekřivdil. Pokud se tedy nejedná o nějaký laciný paskvil, protože ne všechny šroubovací uzávěry na trhu nabízené jsou stejné kvality. U těch lepších výrobci garantují 10ti letou záruku těsnosti, ale mnohé screwcapy spolehlivě fungují i po 25 - 30ti letech.
Vína se šroubovacími uzávěry se také lépe skladují a transportují, jsou odolná vůči vlhkosti, lépe snáší vyšší teploty a není nutné je skladovat pouze v horizontální poloze. Tu naopak vyžadují vína uzavřená korkem, který ke správnému fungování kontakt s vínem potřebuje. Screwcap se v porovnání s korkovou zátkou snáze odstraňuje (což ale může být na druhou stranu pro některé nepřekonatelným handicapem), o syntetickém korku ani nemluvě. Již otevřená láhev vína se dá opětovně snadno uzavřít, což ocení zejména majitelé vinoték, barů a restaurací.
Při přepravě vína opatřeného šroubovacím uzávěrem je ale nutné obezřetné zacházení, protože poškození víčka může způsobit jeho netěsnost. Bylo by fér také zmínit, že slabou stránkou přílišné těsnosti šroubovacích uzávěrů může být proces, kterému se říká redukce vína, kdy se objevují stopy síry a podobného nežádoucího zápachu. K redukci někdy dochází v důsledku nedostatku vzduchu ve víně, dá se jí ale předejít vhodným a šetrným postupem již při výrobě vína ve sklepě. Mimo jiné je důležité šetrné nebo žádné použití síry.
Screwcap je také kritizován pro svou údajnou neekolgičnost, vycházející z používání materiálů z neobnovitelných zdrojů, které se sice recyklují, ale nejsou biologicky odbouratelné. Toto tvrzení může být pravdivé, stejně jako že háje korkových dubů v Portugalsku jsou přirozenou domovinou ohrožených endemických druhů ptáků, například vzácného Iberijského orla, o kterou by mohli bez dalšího komerčního využití korku přijít. Mám rád, moc rád, přírodu a ekologii, ale v komplexním pohledu se mi tato rizika jeví jako poněkud absurdní.

Pro mě zůstává jediným opravdovým důvodem rezistence tradičních vinařských firem, podniků, statků nebo chateau Starého světa vůči používání šroubovacích uzávěrů a důvodem věrnosti korku, tedy i jeho jedinou skutečnou výhodou, právě tradicionalismus a láska k tradicím nebo možná také někdy strach ze ztráty klientely.
Evropští zákaznící nekupují pouze víno jako takové, ale zároveň s ním touží pořídit kus historie, kulturního dědictví a získat příběh k převyprávění. Pro to všechno jsou ochotni tolerovat vady vína způsobené korkem a podstupovat tak pro ně přijatelné riziko, které je společně s korkovou zátkou nezbytnou součástí jimi kupovaného vína. Nechtějí se vzdát rituálu hledání vývrtky, odstranění kapsule, navrtání a vytažení špuntu, doprovázeného neopakovatelným zvukem.
Trochu mi to celé připomíná svezení parním vlakem. Lehce to drncá a občas něco i odpadne, dlouho to trvá, malinko to smrdí, ale je to romantika... Osobně nemám nic proti tradicím, mám je vlastně rád a nerad bych je někomu odpíral, pokud se tedy nejedná pouze o prostoduchý snobismus. Na druhou stranu smekám před vinaři, kteří mají odvahu jít proti proudu tradic i dál a třeba při tom trochu vylekat své zákazníky. Nebojte se, oni neutečou. Já stojím při vás, vždyť jde především o kvalitu vína!



´Reklama je navoněná zdechlina´ Oliviero Toscani



Kultovní vína a vinařství z Nového Zélandu

6. října 2014 v 11:00 | Pavel Černý

Na Novém Zélandu se vzhledem k pro pěstování vinné révy více než příznivému klimatu i vhodnému složení půdy daří produkovat vína velmi přesvědčivé kvality. K tomu nesmíme opomenout zmínit umění tamních vinařů. Někteří z nich jsou o něco šikovnější než ti ostatní a některá jejich vína se dají označit za mimořádná, kultovní či ikonická.
Vybočují vysokou kvalitou světové třídy a tomu i odpovídajícími cenami. Ta nejlepší z nich jsou produkována pouze ve vyjímečných ročnících a mohou být prodávána také stylem ´en primeur´. Ruční sběr je samozřejmostí, stejně jako nízké výnosy a přísně ekologický přístup k hospodaření.
Dovolte mi představit Vám nejznámější velká, kultovní nebo chcete-li ikonická vína Nového Zélandu, která by bez nadsázky převálcovala mnohá nejlepší vína z nejdůležitějších a nejznámějších vinařských regionů světa.








LAROSE a AIRFIELD - Stonyridge Vineyard - Waiheke Island
Věčně zelený ostrov Waiheke je na dostřel od metropole Aucklandu, ležící v subtropickém pásmu, ale vždy o něco teplejší a slunnější. Takže zatímco se v Centrálním Otagu ještě vesele lyžuje nebo na svazích Cardrony vesele snowborduje, na Waiheke již pod modrou oblohou raší první čerstvě zelené pupeny vinné révy. Ne nadarmo je tento prosluněný ostrov nazýván ostrovem vína nebo také označován jako Bordeaux jižního Pacifiku, protože právě odrůdy z této slavné francouzské apelace jsou zde s velkým úspěchem pěstovány. Vinařství Stonyridge patří k těm nejlepším a nejšikovnějším pěstitelům a výrobcům plných, kořenitých vín bordeauxského stylu. Keře révy vinné jsou vysázeny na severně situovaných svazích, kde denní letní teploty běžně dosahují více než 30 °C a někdy se mohou blížit i ke 40ce. Réva je před studenými jihozápadními větry dostatečně chráněna nevysokým hřebenem (ridge), po kterém je vinařství i pojmenováno.
Stonyridge, vinařská firma Stephena Whita, produkuje na vinorodém ostrově Waiheke hluboká, temně červená vína zvaná Larose, pojmenováná z úcty k růžím a oslavující jejich krásu i vůni. Stephen se učil v Toskánsku, Kalifornii a samozřejmě i v Bordeaux. Posledně uvedený region ho pochopitelně ovlivnil nejvíce. Demonstruje to na své bordeauxské směsce nazvané Larose, která je vždy vyprodaná jako první. Vína většinou končí u soukromých odběratelů, velmi často například v Japonsku, kde nějakou dobu působil Stephenův šikovný manažer Chris Ward. Ahoj Chrisi, díky za možnost pracovat u Stonyridge!
Larose, víno prodávané v některých ročnících až za 250 dolarů, je klasická bordeauxská směska odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot, Cabernet Franc, Malbec a Petit Verdot, zrající ve francouzských a amerických barikových sudech. Výnosy jsou přísně nízké, maximálně 20 hektolitrů na hektar. Sběr probíhá samozřejmě ručně. I národnostní směska sběračů je obdobně pestrá jak víno samotné. Já jsem například pod dohledem zkušených vinařů pracoval společně se studenty z Chile, Francie, Nového Zélandu, Německa nebo z Jižní Afriky či Koreje. Hned jak jsou pečlivě probrané, nahnilých bobulí zbavené hrozny posbírány, putují do sklepa vinařství vzdáleného jen pár metrů, kde jsou pomlety a odstopkovány. Fermentace probíhá v nerezových kádích, hrozny leží na slupkách - macerují se - 14 dní. Poté jsou vylisovány na klasickém dřevěném lisu. Malolaktická fermentace již probíhá ve dřevě (biologické odbourání kyselin, jablečno - mléčná / malolaktická fermentace je proces, při němž dochází ke konverzi v chuti drsné, v hroznech se vyskytující kyseliny jablečné, na jemnější kyselinu mléčnou, což ústí v produkci kulatějších a plnějších vín). Víno Larose dále zraje v barikových sudech z francouzského a amerického dubu.
Larose je temné, husté, tříslovinové víno velké delikátnosti a cedrové mátové komplexnosti, které zajisté patří k tomu nejlepšímu, co se na Novém Zélandu ve stylu Bordeaux produkuje. Velké ´must buy´ víno!
Airfield je menší bráška kultovního Larose, na něhož bych neměl zapomenout nejen proto, že mi ho byly za ´zásluhy´ mezi řádky vinné révy věnovány dvě lahve, ale prostě proto, že je také skvělý. Toto dovolím si tvrdit další velké víno od Stonyridge je obdobně jako jeho větší bratr Larose bordeauxskou směskou založenou na dominující odrůdě Cabernet Sauvignon, s o něco menším podílem (záleží na ročníku) Malbecu a Merlotu. Vína Airfield se většinou nebarikují, ale zrají v sudech z francouzského dubu a nejlepší k pití jsou po 5 - 8 letech. Já jsem pil vína dvouletá a jak uvádí výrobce, také byla již oblá, plná a připravená k pití. Měla hlubokou karmínovou barvu, vůni sladkého ovoce, červeného rybízu, švestek a ostružin, přenesenou dále i do chuti, ve které mě ale nejvíce zaujala jejich kořenitost a hloubka. Dominovala skořice, vanilkový lusk a futrál od doutníků. Vše doplňovaly oblé, ale pevné taniny s dobře zakomponovanou osvěžující kyselinkou. Toto víno od Stonyridge také rozhodně doporučuji, nejen jako mnohem levnější alternativu k velkému Larose.
Firma Stonyridge ale není známá pouze svými noblesními červenými víny a svěžími sauvignony z hroznů vypěstovaných v Marlborough, prodávanými pod značkou fallen Angel. Stonyridge je také vyhlášeným pěstitelem oliv a výrobcem vysoce kvalitních olivových olejů. Jejich extra panenský olivový olej Jamie Oliver dokonce označil jako ten nejlepší na jižní polokouli.
Vřele doporučuji posezení na terase restaurace vinařství, s kouzelným výhledem na olivové háje a vinohrad s hřebenem v dáli a bude už jen na vás, zda-li se budete kochat se skleničkou luxusního vína, která může být doplňkem k tamní výborné kuchyni nebo budete rozjímat pouze s šálkem voňavé a silné kávy...







GOLDWATER CABERNET - MERLOT - Goldwater Estate - Waiheke Island
Další vinařský ´velikán´. Bylo by velmi troufalé tvrdit, že nějak zaostává za výše jmenovaným vinařstvím. V čem má oproti svému ´vnitroostrovnímu´ rivalovi rozhodně navrch, jsou neskutečně opojné výhledy na zátoku Putaki Bay plnou loděk a jachet, ketré se vám naskytnou, pokud pracujete nebo se jen procházíte mezi keři Cabernetu či Merlotu.
Je nepochybné, že majitelé statku Goldie, jak je také nazýván, Kim a Jeanette Goldwaterovi, vyrábějí od roku 1978 jako vůbec první na Waiheke jedna z největších novozélandských vín. Na 12 hektarech dobře propustné jílovité půdy pěstují manželé Goldwaterovi dbaje nízkých výnosů bordeauxské odrůdy Cabernet Sauvignon, Merlot, Cabernet Franc a také Syrah, Viognier a Chardonnay.
Goldwater Cabernet - Merlot je špičkové velké víno, které má takovou bohatost, delikátnost, životnost a potenciální komplexnost, že obstojí v konkurenci s nejlepšími víny, ať už z Kalifornie, Austrálie nebo dokonce z Bordeaux. Od roku 1990 firma dosáhla u tohoto vína takové kvality, která by vynikla i při společné degustaci s víny z dobrého ročníku v Bordeaux s klasifikací Cru Classé. Navzdory pevné struktuře stálých, ale vyzrálých tříslovin a komplexnosti se však tato vína těm bordeauxským nepodobají. Nesmím zapomenout zmínit fakt, že vinařství Goldwater používá, na rozdíl od Stonyridge, šroubovací uzávěry u všech svých vín.
Vinařství Goldwater je také vyhlášené skvělou kuchyní, která se dá označit za velkou gastronomii a luxusnímu obědu nebo večeři, doplňených skleničkou lahodného vína, s výhledem na azurovou zátoku plnou bílých plachet, se nic nevyrovná. Možná výhled na pohupující se bílé plachty při stejně luxusním debužírování z nedalekého, také doporučení hodného vinařství Mudbrick Vineyard (skvělá vína MUDBRICK MERLOT - CABERNET SAUVIGNON).
No a neodpustil bych si ještě nezmínit vinařství Man O´ War Vineyards, ležící na druhém konci ostrova Waiheke, tak trochu odtržené od civilizace, se kterou je tento krásný statek spojen pouze štěrkovou cestou (gravel road - dopravní značka upozorňujicí na nezpevněný povrch je na Novém Zélandu všudypřítomná). Čekají vás tam jen vinice a azurově modré moře, s výhledem na vzdálený poloostrov Coromandel. Toto vinařství vyrábí plná hutná vína, jak by se vlastně dalo i čekat, také v tradicích pramáti Bordeaux. Vlajkovou lodí je směska odrůd Cabernet Franc, Merlot, Malbec, Petit Verdot a Cabernet Sauvignon, pojmenovaná IRONCLAD po válečných lodích z 19. století, známých například z války severu proti jihu, jejichž dřevěný trup byl okován železnými pláty. Keře vinné révy na tomto statku rostou na vyhřátých jílovitých svazích v těsné blízkosti oceánu. Zvláštností terroir Man O´ War je přítomnost železa v půdě, což odlišuje tato vína od zbytku Waiheke mimořádnou mineralitou.
Má kamarádka Michelle, veselá ženská a velká milovnice vína, která se na ostrov Waiheke přestěhovala z Jižní Afriky, ráda fotí vinice a její fotky občas můžete na tomto blogu zahlédnout, stejně jako nyní.








OPOU RIESLING - The Millton Vineyard - Gisborne
Toto butikové vinařství z městečka Manutuke, vlastněné od roku 1984 Jamesem a Annie Miltonovými, je výrobcem orientovaným na bioprodukci a prvním svého druhu na Novém Zélandu. Vinná réva se v této oblasti na březích řeky Te Arai River pěstuje již od roku 1871.
S pěstováním vína ve vinici Opou začal již Jamesův dědeček. Miltonovi sbírali zkušenosti ve Francii a Německu, například u Bollingera v Champagnei, na statku Maison Sichel v Bordeaux nebo ve vinařství Weingut Kurstner v německém Rheinhessenu. Jako velcí milovníci přírody hned od začátku věděli, že se budou věnovat bioprodukci.
Vyhlášené je jejich středně sladké, 6 měsíců na kvasnicích ležící (metoda sur lie), botrytické víno Opou Riesling ze stejnojmenné vinice, se kterým získali řadu významných ocenění. Vinohrad Opou s maximální výnosností 50 - 75 hektolitrů na hektar, vysázený v roce 1969 na těžší hlinité půdě, je také domovem malého pomerančového sadu. Pomeranče podle Miltonových s révou sdílejí astrální energii a také prý vínu předávají citrusovou aromatiku. Ve vinici Opou se také pěstují hrozny odrůdy Chardonnay, ze kterých se vyrábí rovněž stylové, v sudech zrající víno Chardonnay. Vysoce hodnocené je také jejich víno Chenin Blanc.
Tato charakterní, sladká vína z pozdních sběrů, vyrábějí v návaznosti na kosmické rytmy pouze z vlastních, biodynamicky vypěstovaných hroznů, bez použití herbicidů, insecticidů nebo jiných látek. Přípravky, které používají, jsou pouze přírodního charakteru, například bylinky, minerály, hmyz nebo na bázi čajů. James a Annie, jak by se vlastně dalo očekávat, nejsou - převážně z ekologických důvodů - velkými příznivci šroubovacích uzávěrů, i když je na některých svých vybraných vínech přeci jenom používají.





THE TERRACES - Esk Valley Estate - Hawke´s Bay
Před koncem 80. let minulého století nepatřilo toto vinařství k těm nejlepším výrobcům. Od doby, kdy přešlo do vlastnictví firmy Villa Maria, se stal i díky vinařskému mistrovství hlavního sklepmistra Gordona Russella celý sortiment statku Esk Valley velmi působivý.
Majitelem tradičního butikového vinného sklepa je dnes George Fistonich z vinařství Villa Maria, který měl vždy šťastnou ruku při výběru svých lidí a hlavně sklepmistrů. Gordon Russell (na fotce s pipetou) zde od roku 1993 naplno uplatňuje své zkušenosti i talent a vyrábí z hroznů z vlastních vinic vinařství Esk Valley Estate vynikající řadu odrůdových vín, elegantní víno Syrah a kultovní víno The Terraces v bordeauxském stylu. Toto ikonické víno, pěstované na terasovitých svazích, shlížejících do Pacifiku nedaleko města Napier v Hawke´s Bay, se lahvuje pouze z vyjímečných ročníků a vyrábí se v omezeném množství z odrůd Malbec, Merlot a Cabernet Franc kvašením v původních betonových nádržích a následným školením ve francouzských barikových sudech. Tato vína patří k tomu nejlepšímu, co může Nový Zéland ve víně nabídnout. Ceny nejsou nejnižší, prodej může probíhat také jako ´en primeur´ (systém obchodování en primeur spočívá v nákupu vín před jejich nalahvováním, jeho podstata je stále stejná a v Bordeaux sahá až do prehistorie obchodování s vínem ve 12. století, v novodobém pojetí, jak jej známe dnes, se úspěšně rozvijí od šedesátých let minulého století).
Pro zajímavost a vzhledem k mé zálibě ve šroubovacích uzávěrech si opět neodpustím uvést, že i tato vína jsou od roku 2002 lahvována pod screwcapy, stejně jako všechna ostatní ze stáje George Fistoniche, včetně špičkových a do kategorie kultovních vín Nového Zélandu také snadno zařaditelných vín Villa Maria RESERVE CABERNET SAUVIGNON - MERLOT.
Neméně zajímavý je i fakt, že překrásné terasovité vinice The Terraces v Esk Valley, s výhledem na vzdálený vápencový útes Cape Kidnappers na konci zálivu Hawke´s Bay, před příchodem George Fistoniche na tento vinařský statek ve skutečnosti neexistovaly. Svah byl zarostlý borovicemi, které Sir George nechal prozíravě vykácet, aby uvolnil místo pro keře vinné révy...







COLERAINE, AWATEA CABERNET - MERLOT a ELSTON CHARDONNAY - Te Mata Estate - Hawke´s Bay
Statek Te Mata, ležící na svazích stejnojmenného kopce opředeného maorskou legendou, je nejstarší stále fungující vinařská firma Nového Zélandu založená již v roce 1896. Od roku 1978 je ve vlastnictví Johna Bucka, který vyrobil s pomocí vinaře Petera Cowleye dvě největší novozélandská červená vína - Awatea a Coleraine.
Coleraine a Awatea Cabernet - Merlot jsou vrcholnými díly vinařství Te Mata. Pokud jde o kvalitu, kultovní víno Coleraine ze stejnojmenné vinice na severním úpatí kopce Te Mata, kde si John Buck nechal vystavět svou elegantní soukromou rezidenci, má vůči vínu Awatea prioritní postavení díky své komplexnosti, překypující plnosti a poddajným tříslovinám. Přesto však vínu Awatea nechybí elegance i finesa a je stejně příjemné. Komponenty pro scelování vína Coleraine jsou delikátní a nádherně strukturované, zatímco víno Awatea je o něco jednodušší a přístupnější. Základní víno Cabernet - Merlot z této firmy je ve stylu příjemnějším k pití, i když několik let v láhvi rozhodně přispěje k dalšímu rozvoji jeho překvapivé koncentrace.
Vinařství Te Mata je považováno za výrobce červených vín, za vyzkoušení určitě stojí i jejich lehké a ovocné Gamay Noir. Zdejší bílá vína jsou příliš často zbytečně podceňována a přehlížena, ale neměla by být, protože jsou vždy bohatá, s říznou odrůdovou chutí a příjemnou citrusovou kyselinkou, která v teplé oblasti Hawke´s Bay není vždy samozřejmostí. Elston Chardonnay je velké, hutné víno s bohatou toastovou chutí, s hojností kouřových tónů a komplexností. Patří skutečně mezi nejlepší bílá novozélandská vína (určitě vyzkoušejte i podstatně levnější, lehce dubem políbené Te Mata Woodthorpe Chardonnay ze stejnojmenné vinice, nebudete litovat a ještě ušetříte).
Pokud chcete místní vína ochutnat, rádi vás uvítají v degustační místnosti vinařství, které se nachazí na opačné straně cesty než rodinná vila Buckových. Velkou chybou by bylo nevylézt nebo nevyjet na kopec Te Mata, spot milovníků paraglidingu. Je to taková novozélandská obdoba Svatého kopečku v Mikulově. Jenom tam trochu víc fouká a výhled do krajiny plné vinic a sadů je na východě doplněn nekonečnou modří Pacifiku. Krása možná opojnější než víno samotné.
Na čerstvém vzduchu si vyčistíte hlavu a možná dostanete chuť na další doušek. V nedalekém městě Napier se nachází vinařské informační centrum, kde vám v rámci sofistikované enoturistiky ochotně nabídnou několik cenově rozdílných degustačních balíčků. Mikrobus pak s vámi dle uhrazené částky objede konkrétní zvolená vinařství, v nabídce nechybí ani kolečko obsahující zážitky gastronomické a samozřejmě také návštěvu vinařství Te Mata. Možná se vrátíte až večer, ale zcela jistě příjemně unaveni...







CÉLÉBRE - Ata Rangi - Martinborough
Clive Patton a Phyll Pattie jsou proslulí nádherně vyrobeným vínem Pinot Noir, ovšem i jejich Chardonnay je také jedno z nejlepších vín apelace Martinborough. Ata Rangi přitom bývala před jejich příchodem v roce 1980 malou kamennou salaší s huňatými ovečkami a městečko Martinborough malou bezvýznamnou dírou v nejsušší a největrnější části Severního ostrova Nového Zélandu. Clive ale toto místo, na jehož zakoupení získal peníze prodejem svého stáda krav, znal velmi dobře z dětství, kdy si tady při hraní rugby do krve rozdíral kolena o kamenitou půdu.
Vrstva dobře propustných štěrků zde místy sahá až do hloubky 25ti metrů. Vědecký rozbor půdy a klimatu však prokázal podobnost s podmínkami ve slavném Burgundsku a jejich vhodnost pro pěstování vín odrůdy Pinot Noir. Ta mají nyní s odstupem více než třiceti let vysokou reputaci nejen v novozélandském měřítku.
U vín z odrůdy Pinot Noir nezáleží na tom, jak vyzrálý a plný je jednotlivý ročník, Ata Rangi je vždy elegantní, s nádherně čistou, smetanově třešňovou odrůdovou chutí a se sotva znatelným políbením dubu. Tato vína jsou vždy velmi aromatická také díky dodržování nízkých výnosů a puntíčkářsky precizní práci.
Vlajkovou lodí vinařství z nyní již malebného městečka Martinborough, cíle vínamilných výletníků z nedalekého hlavního města Wellingtonu, je však ikonické víno Célébre, které je koncentrovanou směsí Merlotu a Cabernet Sauvignonu, s malým přídavkem vína z odrůdy Syrah. Jedná se o robustní, tělnaté víno velké hloubky a komplexnosti, s ve vůni i chuti dominujícím černým rybízem a švestkami, doplněných výraznou stopou koření a bylinek, s dobře zakomponovaným tříslem a kyselinkou. Toto víno, zrající v kvalitním dubu, se velmi dobře hodí k delší archivaci.





CLOUDY BAY SAUVIGNON BLANC, CHARDONNAY, PINOT NOIR a sekt PELORUS - Cloudy Bay - Marlborough
Tuto vinařskou firmu, nyní vlastněnou společností LVHM (Moët Hennessy Louis Vuitton), založil v 80. letech minulého století David Hohnen z mého oblíbeného vinařství Cape Mentelle od řeky Margaret River v Západní Austrálii. Jeho víno Cloudy Bay Sauvignon Blanc díky dokonalému marketingu rychle získalo status vína kultovního, což však bylo hlavně zásluhou Kevina Judda, Davidova talentovaného vinaře a společníka.
Perfektní kombinace kvality, tento Sauvignon patří trvale k těm nejlepším z Nového Zélandu, čemuž odpovídá i cena, a individuální dovednosti zařadilo Cloudy Bay mezi nejrychleji stoupající hvězdy jižní polokoule. Hohnen a Judd důmyslně firmě vytvořili butikové image, což bylo nezbytné pro upoutání pozornosti, avšak vzhledem k zázračnému obratu firmy je jasné, že Cloudy Bay je jednou z nejrozsáhlejších firem oblasti Marlborough. Toho se dosáhlo rozvinutím tak široké distribuční sítě, že vína musela být trhu přidělována na základě přísně stanovených kvót. To znamená, že jsou rychle vyprodána, což vytváří společně s vysokou cenou dále dojem limitované výroby.
Víno Cloudy Bay Chardonnay bylo vždy minimálně stejně dobré jako Sauvignon. Každý znalec vína ví, jak je Sauvignon Blanc z vinařství Cloudy Bay delikátní, 2009ky a 11ky byly přímo luxusní, ale v dubu kvašené víno Chardonnay bylo vždy lepší a větší, i o dost dražší. Je úžasně plné, navíc nádherně vyvážené.
Jediněčně pulzující třešňová příchuť ve víně Pinot Noir Cloudy Bay perfektně vyjadřuje terroir Marlborough. Navíc je ještě zvýrazněná velmi dobře integrovaným smetanovým dubem. Při mé poslední návštěvě Nového Zélandu jsem za něj v ročníku 2010 neváhal utratit 45 dolarů, což je částka na dvě večeře ve slušné restauraci... Polovinu hmotnosti mých zavazadel tvořila vína, přepravovaná v ochranných obalech wineskin, která jsem si přesto nechal označit nálepkou ´křehké´. Stálo to za to. Nic se nerozbilo a Pinot Noir 2010 od Cloudy Bay byl opravdu delikátní. Třešně, hloubka a samet. Delší zrání na láhvi by jistě dále prohloubilo charakter tohoto vína a dalo prostor k rozvinutí animálních tónů, určitě by se objevily i švestičky, časem možná povidla, které u červených vín tak miluji, ale chtěl jsem se pochlubit přátelům a nechtělo se mi déle čekat...
Firma Cloudy Bay je také světově proslulá šumivým, v láhvi druhotně kvašeným vínem Pelorus, pojmenovaným po jednom z nejhezčích fjordů v Marlborough. Velmi příjemné překvapení pokračuje víny Riesling a dokonce i Tramín vykazuje vysokou úroveň.
David Hohnen může být spokojen a v klidu se věnovat chovu ovcí a prasátek. S vědomím, že se jedná o muže, který vinařskému světu ve velkém světle představil západoaustralskou oblast Margaret River a možná ještě oslnivěji novozélandské Marlborough, mohu klidně prohlásit, že se jedná o jednu z největších současných osobností vinařství Nového světa.







NEUDORF MOUTERE CHARDONNAY a PINOT NOIR - Neudorf Vineyards - Nelson
Původně vystudovaný agronom Tim s v minulosti v žurnalistice pracující Judy představují typický příklad splněného snu a potvrzují tvrzení, že když se chce, všechno se nakonec povede a v dobré se obrátí. Začínali ve stodole z vlnitého plechu (viz foto v úvodu článku) téměř s ničím, jen s dobrým nápadem, velkou porcí entuziasmu a ještě větší láskou k vínu, stejně jako s pevným odhodláním vyrábět ta nejlepší vína v okolí. S přispěním přátel, sousedů a stejně zapálených pracovníků se jim to nakonec více než dobře povedlo.
Tim a Judy Finnovi vyrábějí ten nejlepší pár vín v burgundském stylu na Novém Zélandu. Někdo může v tom či onom roce vyrobit lepší Chardonnay nebo Pinot Noir, ale nikdo trvale nevyrábí obě odrůdy na tak vysoké úrovni. Jak majitelé Tim a Judy zdůrazňují, posilují jílovité a štěrkovité půdy na svazích kopců podoblasti Moutere, původně německými osadníky nazývané Sarau, v oblasti Nelson, hutnost, strukturu a minerální charakter jejich vín, což se projevuje v jejich světové třídě.
Moutere Pinot Noir i Moutere Chardonnay mají vždy bez ohledu na konkrétní ročník přepichovou bohatost svěží ovocné chuti a vyjímečnou odrůdovou čistotu, podtrženou výraznou mineralitou, kterou v takové míře u vín ze sousedního Marlborough málo kdy najdete.





EMMA RIPPON - Rippon Vineyards - Central Otago
Navzdory všem radám odborníků si v roce 1974 vybrali Lois a Rolf Millsovi jednu z nejkrásnějších oblastí světa k založení vinice na březích idylicky položeného jezera Lake Wanaka a až s odstupem času se ukázalo, že rozhodně neudělali chybu. Uspěli, i když na výrobu prvního komerčního vína potřebovali čas až do roku 1984.
Největší potenciál projevují vína Chardonnay a určitě i Riesling nebo Tramín. Ryzlinky jsou u Rippon Vineyards vyráběny ve dvou stylech. Buď jako svěží citrusové, v nerezu zrající nebo jako velká plná vína školená v dubových sudech. Víno Pinot Noir však bylo první, které dosáhlo konzistentní špičkové pověsti. Zbývá ještě vyrobit víno šumivé.
Sklepmistr Russell Lake pokračuje v tradici vinařství ve výrobě elegantních vín Pinot Noir a výrazně aromatických vín bílých. Na práci svého otce Rolfa nyní úspěšně navázal jeho syn Nick. Nedávno přešli Millsovi na ekologické hospodaření a tvoří úžasná vína.
Vlajkovou lodí jejich tvůrčí činnosti je velký Pinot Noir Emma, vyrobený z hroznů z vinice Emma´s Block blízko břehů jezera Wanaka. Nickův pradědeček koupil tento pozemek v Centrálním Otagu v roce 1912. Název ´Rippon´ získal po bardově prababičce, jejíž rodné jméno bylo Emma Rippon a žila v Austrálii. Vinice ´Emma´ byla vysázena v roce 1991 v místech s větším podílem jílu na jinak spíše břidlicovo štěrkových půdách okolí jezera Wanaka. Vína Emma Pinot Noir jsou vždy svěží a čistá, delikátně vonící po třešních, svěže ovocná s jemnou stopou bylinek a elegantním, dobře zakomponovaným zbytkovým cukrem.
Přiznám se, že jsem skutečně nikdy nikde neviděl úžasnější, krásnější a více dechberoucí vinici než Rippon, na břehu jezera Wanaka. Pokud se někdy vyskytnete ve stejnojmenném městečku, středisku zimních sportů, neváhejte se tam vypravit. Autem je to sotva pět minut, ale ani ne půlhodinová procházka bude jistě romantičtější. Rádi vám dají přechutnat některá svá vína, oba výše jmenované typy ryzlinků vykazovaly příjemné petrolejové tóny, ale výhled na jezero Wanaka s ostrůvkem a majestátními, při zatažené obloze až strašidelnými okolními horami vám zaručeně vezme dech!







Letní fotosoutěž

1. října 2014 v 12:05 | Pavel Černý

Prosím,

podpořte svým hlasem mé fotky v rámci ´Letní fotosoutěže - Zlín, město outdoorových filmů 2014´, pořádané před zahájením 12. ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů 2014. Hlasovat můžete na www.zlin.eu. Hlasování probíhá v termínu od 29.9.2014 do 19.10.2014. O Vaši přízeň se ve dvou kategoriích, outdorové sporty a krajina, ucházejí následující fotky pořízené mou maličkostí na Novém Zélandu a dále jedna fotografie z Východních Čech, kterou také naleznete na výše nebo ještě lépe na níže uvedených webových stránkách.
Dvanáctý ročník Mezinárodního festivalu outdoorových filmů probíhá od 6. do 9. listopadu 2014. Festival je největší soutěžní filmovou putovní přehlídkou na světě. Diváci se mohou těšit na filmy z 15 zemí světa. Filmy budou zaměřené na extrémní sporty a cestopisy. Součástí programu budou besedy se zajímavými cestovateli, například Marek Císař ukáže krásy Peru, David Varga představí Barvy Islandu a Kamila Gamalová vás provede taji Nepálu a Himalájí.
(zdroj zlin.eu)


krajina http://www.zlin.eu/kategorie-krajina-cl-2186.html:
Jezero Rotoroa (V klidné hladině ´Dlouhého jezera´, jak zní jeho název po překladu z maorštiny, se zrcadlí okolní hory národního parku Nelson Lakes)
Forgotten World (Bizarní liduprázdná krajina ´Zapomenutého světa´ působí mysticky a v dešti možná i trochu strašidelně)

outdoorové sporty http://www.zlin.eu/kategorie-sport-cl-2185.html:
Drakiáda v Nelsonu (Město Nelson svou uvolněnou atmosférou přitahuje intelektuály a umělce z celého světa)
Surfer (Serfař na pláži Piha nedaleko Aucklandu, vyhlášené skvělým příbojem a černým vulkanickým pískem)

Omlouváme se všem hlasujícím a účastníkům fotosoutěže MFOF 2014, ale z technických důvodů je vyhlášeno nové hlasování, které probíhá od 20. 10. do 3. 11. 2014 na stránkách http://www.zlin.eu/xii-mezinarodni-festival-outdoorovych-filmu-2014-fotosoutez-cl-2054.html. Děkujeme za pochopení, zlin.eu.
kategorie SPORT
kategorie KRAJINA



Díky za support,

Pavel.



Drakiáda v Nelsonu

Jezero Rotoroa

Forgotten World

Surfer