Červen 2015

Moderní korek a podezřelá vína pod šroubovacím uzávěrem

22. června 2015 v 13:14 | Pavel Černý

Miloval jsem občanskou nauku, velmi užitečný předmět na pro mě už poněkud méně užitečné střední škole. Blonďatá soudružka učitelka s modrými víčky, posilněna několika doušky vína, hodinu vždy zahajovala četbou aktualit. Ty jsme si museli nachystat a odprezentovat my, studenti. Dokonce bylo povoleno si novinky z domova i zahraničí vystřihnout z novin a ústřižek si vlepit do sešitu. Ani tento víkend jsem nezahálel, soudružka učitelka by měla ze mě i zvoleného tématu určitě radost, a nachystal si dvě aktuality.

_


V rámci objektivity by bylo fér poznamenat, že i korkové zátky podléhají vývoji a modernizaci. Nedávno jsem například objevil inzerát dovozce rakouských korkových zátek, který garantoval 100 %ní absenci a ochranu před TCA. Nevím, zda-li prezentované uzávěry na bázi drceného přírodního korku nabízí i ostatní výhody šroubovacího uzávěru, jako například absolutní chuťovou a pachovou neutralitu či možnost u káždé láhve na 100 % stejně regulovat mikroskopickou průchodnost vzduchu nebo jí úplně zabránit atd. Co mě ale osobně u šroubovacích uzávěrů hodně štve, je nemožnost jejich recyklace. Tedy alespoň tady u nás v ČR. Nádoby na papír máme, na plasty i sklo také, super, ale použitá hliníková víčka a kapsule od vína nebo prázdné plechovky od plzeňského piva musím se špatným svědomím házet do normálních popelnic. Bolí mě z toho srdce.

_


Jelikož se s těmito víny setkávám dnes a denně snad ve všech našich supermarketech, nedá mi to, abych na ně opětovně neupozornil a opakovaně neodprezentoval úryvek ze staršího článku.
Na co si dát pozor při nákupu vína z Nového Zélandu
Na úplný závěr musím zmínit vína, která ve mně nebudí velkou důvěru. Ať to nevypadá, že tady dělám reklamu Tescu nebo Makru, v prodeji jsou právě tam a také v Albertu i v Kauflandu, kde skladování vín je přímo tristní. Jedná se o NO NAME značky vín, které sice obratně využívají marketingově výhodného spojení Sauvignon Blanc a Marlborough, ale jejich viněty jsem na Novém Zélandu nikdy neviděl. Vysvětlení je prosté! Obchodník na Zélandu nakoupí v cisterně víno poněkud nižší sorty, nalahvuje jej někde v Evropě (většinou v Německu, Rakousku nebo v Anglii) a pod svou značkou ho tady pak prodává. Má rada zní - pátrejte pozorně, kde se víno lahvovalo a kým (mělo by to být uvedeno na vinětě), dávejte přednost vínům zavedených značek lahvovaných na Novém Zélandu. Tím nechci říci, že vína dovezená z Nového Zélandu v cisterně a pak nalahvovaná v Evropě musí být zákonitě špatná, ale každý správný vinař vnímá své víno jako vlastní dítě a rád se pod něj i podepíše, a to doslovně na vinětu. NO NAME vína možná stojí za okoštování, ale ne při cenách, za které své láhve prodávají značková vinařství! Osobně jsem ochoten dát za takové víno stovku, možná lehce přes, ale určitě ne dvě nebo dokonce stovky tři.



Nová generace šroubovacích uzávěrů

19. června 2015 v 10:31 | Pavel Černý

Že jsem velkým fanouškem a propagátorem (neplaceným) šroubovacích uzávěrů - screwcaps, již pozorný čtenář tohoto blogu určitě stihl zaregistrovat (http://nzwines.blog.cz/1408/screwcaps-pouzivani-sroubovacich-uzaveru-na-vinech-z-noveho-zelandu).
Tímto způsobem je v současné době uzavřeno devadesát procent všech novozélandských vín, včetně těch dražších, drahých, červených a velkých. Znám i tradicionalistické milce korkového špuntu, kteří tento přírodní uzávěr opravdu používají pouze z čistého přesvědčení. Napadají mě vinařství Stonyridge z ostrova Waiheke nebo Fromm z Marlborough. Obě dělají velká červená vína nejvyšší třídy a lahvují je pod korek, protože jejich sklepmistři věří, že je to tak lepší.
Většina výrobců těch deseti procent vín z Nového Zélandu, opatřených korkovou zátkou, ale ve skutečnosti pouze podléhá obavám z reakcí svých nebo potenciálních zákazníků, lépe řečeno tak trochu snobské klientely, která vidí ve vínech opatřených šroubovacím uzávěrem něco laciného, méněcenného. Prostě jsou motivováni strachem z reakce či možné ztráty pijáka, nikoli obavou o kvalitu vína. V mnoha vinařstvích mi tuto hypotézu potvrdili. "It´s just a mind problem - je to jenom v hlavě, naše nejlepší a nejdražší vína lahvujeme pod korek víceméně pouze kvůli zákazníkům, ne kvůli vínu samotnému", bylo mi řečeno například ve stylovém vinařství Craggy Range, které se orientuje na lépe situovanou klientelu. Obdobný fenomén registruji i u nás.
Brouka z hlavy nebo špunt z láhve, by mohla vyhnat nová elegantní generace šroubovacích uzávěrů s hladkým víčkem. Vnější plášť hliníkového víčka je prost jakýchkoli prolisů, kromě jednoho ve spodní části kapsule, který poutá screwcap k láhvi. Do vnitřní části víčka je pak pod funkční membránu vlisována silikonová vložka se závitem. Je to chytré, jednoduché, možná trošičku dražší, ale výsledek působí velmi čistě, esteticky a hlavně dostatečně reprezentativně. Perfektní ochrana vína uvnitř láhve, s možností nastavení mikroskopické průchodnosti vzduchu, však zůstává zachována.




OziOziOziOiOiOi!!!

17. června 2015 v 12:35 | Pavel Černý

Tak jsem konečně navštívil Salon 15ku, prezentující 100 ´nejlepších´ moravských a českých vín. Nejlepší vzpomínky si ale bohužel z Valtic nejspíš neodveze mladá paní z Austrálie, která mě oslovila, kyž jsem zrovna koštoval noblesní Ryzlink vlašský z Perné. Dezorientována chtěla vědět, kde že se dá vyzískat degustační sklenička a jak že to na Salonu vín vlastně chodí. Odkázal jsem ji na recepci, po vlastní zkušenosti dlužno dodat, trochu s obavami. Docela pohledná, sympatická pihovatá paní se vrátila sice se skleničkou, ale poněkud rozčarovaná. Proč prý je slečna na recepci tak protivná!? "She was so rude!", doslova řekla. Bylo mi hloupé jí říct, že je to často místní folklór a jen jsem pokrčil rameny. Hodně jsem se styděl. Pihovatá paní odešla... Po návštěvě krásného sklepa, který má pod záštitou a vlastnoručním podpisem vínamilné hlavy státu prezentovat to nejlepší, co naše vinařství nabízí, si domů přiveze pouze trpkou vzpomínku na neochotnou slečnu z recepce, aniž by okusila naše specificky aromatická bílá vína nebo zajímavě kořenitá červená, která na druhém konci světa jen těžko ochutná. A tak se ´tam dole´ zase nikdo nedozví třeba o železitě minerálních vlašácích z Pálavy, ani nikdo pod Jižním křížem nevychválí luxusně naleželý Pinot Noir z Litoměřic. Nejde mi jen o tu paní, jde mi hlavně o nás, o naši malou, ale hezkou zemičku a její reputaci, o naše skvělá vína a vinařství. Dělejme jim i sobě dobré jméno, zaslouží si to! Zaslužme si to také i my!


Meniscus Riesling 2012 v zátoce French Farm, 22 - 02 - 2015

15. června 2015 v 9:59 | Pavel Černý

Je neděle ráno, popíjím doma kávu a vzpomínám..

..v zátoce French Farm jsem se utábořil až navečer, společně s dalšími motorizovanými tuláky na trávě hned vedle klidné mořské hladiny, zrovna vrcholil příliv. Nedaleký vinohrad French Peak shlížel na večerním sluncem zaplavenou zátoku, tiše z protějšího svahu, sám již schovaný ve stínu. Pod ochrannými sítěmi dozrávající bobulky modré rulandy se chystaly uložit ke spánku, stejně jako já a maorská panenka Pai, která zase chránila na cestách mě. Vzduch byl vlahý, chladivě voněl mořem a pastvisky, když slunce zapadalo. Sem tam se ozval nějaký ten vodní pták nebo na některé z po okolních kopcích roztroušených farem smutně zabučel usínající dobytek. Těšil jsem se na druhý den, na výlet do městečka Akaroa, městečka s francouzskými kořeny...

..z Akaroy jsem se do své zátoky vrátil až večer, ještě nebyla tma. Orosenou lahvinku Rieslingu Meniscus jsem postavil na polorozpadlý dřevěný stolek uprostřed pastvy. Zvědavě přihlíželo několik racků i ostýchavě na vysokých červených nožkách se pohupující párek slepiček Pukeko (Slípka modrá). Odšrouboval jsem víčko, přivoněl, napil se a na papírovou taštičku od vína poznamenal následující:


Banks Peninsula, to nejsou pouze elegantní vína Pinot Noir nebo Pinot Gris či osvěžující růžovky, ale také pozoruhodné ryzlinky. Co se týče vín Riesling, tak to je kapitola sama pro sebe, a ta bude určitě někdy následovat, protože novozélandské rýňáky mají neuvěřitelné, vše pojímající rozpětí. Tím je ale tato ´odrůda králů´ vyhlášená obecně a na Novém Zélandu ji umí velmi dobře. Od ´bone-dry´ suchých, řízných a ovocně osvěžujících vzorků, přes komplexnější vína minerální až slaná, u starších kousků s výraznou stopou petrolejových tónů, až po verze s různou úrovní zbytkového cukru, konče u noblesních vín dezertních, někdy i dekadentně sladkých (miluji tento výraz), díky výrazným kyselinkám stále však řízných, nikdy mdlých.

Meniscus Riesling 2012
Akaroa, Banks Peninsula, Canterbury
- cena $ 25, butikové vinařství, prodej ze sklepa, salonu vín Wine Lounge v Akaroa a ve vybraných okolních restauracích
- polosuchý (off-dry), 11,8 % alkoholu
- ve vůni i v chuti granátová jablka, šťavnatý citron, osvěžující šťáva z limety, dotek včelí plástve a lipového květu
- velmi jemná a elegantní mineralita, patrná v nekonečně dlouhém a osvěžujícím závěru
- je toho plná pusa, člověka to neustále nutí k dalšímu doušku
- byl by skvělý v kombinaci s pečenou nebo grilovanou rybou, langustou nebo nejlépe se špízy z krevet, limet a ananasu
- půda vulkanického původu, specifické mikroklima oceánem zaplaveného sopečného kráteru


Víc jsem si toho 22. února 2015 v zátoce French Farm nepoznačil, ani už nebylo kam, papírová taštička byla popsána ze všech stran. Spisovatelská práce milovníka vína byla hotova, lahvinka nikoli, když si přisedlo děvče z Berlína, studující na Novém Zélandu život delfínů. Druhý den ráno jsme za deště vyrazili do Christchurch.




Ještě krátce k Pinotu

11. června 2015 v 15:21 | Pavel Černý

Když už jsem v minulém článku zmínil ´bejby´ Pinot Flaxbourne, bylo by dobré připomenout také ty velké, opravdové, dospělé. Osobně se domnívám, že to nejlepší najdete na jihu Jižního ostrova v Central Otagu a ve Waitaki Valley (článek chystám na prázdniny). Na pomyslné stupně vítězů bych zařadil vína od vinařství Felton Road, Ostler a Terra Sancta (ta se dá pořídit za nejlepší peníz). A abych snad nekřivdil i ostatním apelacím, z Marlborough bych zmínil Fromm (tento specialista na červená vína lahvuje stále pod korek, organicky, možná i biodynamicky) a z Martinborough bych určitě první pětku uzavřel vinařstvím Ata Rangi (hezká ´cellar door´ děvčata). No, je jich mnohem víc, víc než pět, víc než dvanáct, v lize výjimečných, 90+ (bodů :o))...

Ještě krátce k Pinotu. Milovník přírodních krás a burgundských vín by během návštěvy Nového Zélandu určitě neměl vynechat návštěvu obřího, mořem zatopeného sopečného kráteru Banks Peninsula. Tento překrásný poloostrov u města Christchurch v druhé polovině 19. století osídlili Francouzi a začali na vulkanické půdě proti větrům dobře chráněného poloostrova s pěstováním vinné révy. Místní Pinot Noir by zajisté také neměl být přehlížen. Dominuje finesa, jemnost a elegance. Doporučuji kromě modré rulandy ochutnat také třeba ryzlinky, nejen od butikového vinařství a motýlí farmy Meniscus z městečka Akaroa, turistického centra oblasti.





Výhodný nákup - Flaxbourne Pinot Noir 2013

8. června 2015 v 10:25 | Pavel Černý

Toto velmi příjemné, spíše lehčí ovocité víno Pinot Noir od Petera Yealandse, momentálně nabízí Albert na svých pultech za rovnou stovku. Poměr výkonu a ceny je více než skvělý (běžná cena je dvěstě kaček). I když se nejedná o žádný velký Pinot, po odšroubování víčka vás zaujme svěží ovocná vůně po tmavých třešních, patrné jsou i švestky a lehký náznak koření a čokolády. Vše se objevuje i v chuti, víno tmavší cihlové až rubínové barvy je kulaté a elegantní, připravené k pití. Alkohol 13 %, suché. Klidně ho konzumujte, obzvláště v současných vedrech, lehce vychlazené, sluší mu to. Věřím, že trpělivým, kteří ho nechají další 2 - 3 roky ležet na láhvi, se tento Pinot odmění náznakem animálních tónů, které tak miluji a dobře strukturovanou kořenitou vyzrálostí. Nejspíš ustoupí třešně vyšním a kompotovaným švestkám, možná i povidlům. Skvělý partner ke steakům, jehněčím burgerům nebo tmavším grilovaným masům. Hezká viněta s ovečkou merino :o).