Moderní korek a podezřelá vína pod šroubovacím uzávěrem

22. června 2015 v 13:14 | Pavel Černý

Miloval jsem občanskou nauku, velmi užitečný předmět na pro mě už poněkud méně užitečné střední škole. Blonďatá soudružka učitelka s modrými víčky, posilněna několika doušky vína, hodinu vždy zahajovala četbou aktualit. Ty jsme si museli nachystat a odprezentovat my, studenti. Dokonce bylo povoleno si novinky z domova i zahraničí vystřihnout z novin a ústřižek si vlepit do sešitu. Ani tento víkend jsem nezahálel, soudružka učitelka by měla ze mě i zvoleného tématu určitě radost, a nachystal si dvě aktuality.

_


V rámci objektivity by bylo fér poznamenat, že i korkové zátky podléhají vývoji a modernizaci. Nedávno jsem například objevil inzerát dovozce rakouských korkových zátek, který garantoval 100 %ní absenci a ochranu před TCA. Nevím, zda-li prezentované uzávěry na bázi drceného přírodního korku nabízí i ostatní výhody šroubovacího uzávěru, jako například absolutní chuťovou a pachovou neutralitu či možnost u káždé láhve na 100 % stejně regulovat mikroskopickou průchodnost vzduchu nebo jí úplně zabránit atd. Co mě ale osobně u šroubovacích uzávěrů hodně štve, je nemožnost jejich recyklace. Tedy alespoň tady u nás v ČR. Nádoby na papír máme, na plasty i sklo také, super, ale použitá hliníková víčka a kapsule od vína nebo prázdné plechovky od plzeňského piva musím se špatným svědomím házet do normálních popelnic. Bolí mě z toho srdce.

_


Jelikož se s těmito víny setkávám dnes a denně snad ve všech našich supermarketech, nedá mi to, abych na ně opětovně neupozornil a opakovaně neodprezentoval úryvek ze staršího článku.
Na co si dát pozor při nákupu vína z Nového Zélandu
Na úplný závěr musím zmínit vína, která ve mně nebudí velkou důvěru. Ať to nevypadá, že tady dělám reklamu Tescu nebo Makru, v prodeji jsou právě tam a také v Albertu i v Kauflandu, kde skladování vín je přímo tristní. Jedná se o NO NAME značky vín, které sice obratně využívají marketingově výhodného spojení Sauvignon Blanc a Marlborough, ale jejich viněty jsem na Novém Zélandu nikdy neviděl. Vysvětlení je prosté! Obchodník na Zélandu nakoupí v cisterně víno poněkud nižší sorty, nalahvuje jej někde v Evropě (většinou v Německu, Rakousku nebo v Anglii) a pod svou značkou ho tady pak prodává. Má rada zní - pátrejte pozorně, kde se víno lahvovalo a kým (mělo by to být uvedeno na vinětě), dávejte přednost vínům zavedených značek lahvovaných na Novém Zélandu. Tím nechci říci, že vína dovezená z Nového Zélandu v cisterně a pak nalahvovaná v Evropě musí být zákonitě špatná, ale každý správný vinař vnímá své víno jako vlastní dítě a rád se pod něj i podepíše, a to doslovně na vinětu. NO NAME vína možná stojí za okoštování, ale ne při cenách, za které své láhve prodávají značková vinařství! Osobně jsem ochoten dát za takové víno stovku, možná lehce přes, ale určitě ne dvě nebo dokonce stovky tři.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama