Červenec 2015

Bubbles!

13. července 2015 v 11:34 | Pavel Černý

Dnes slavím. Slavím, že už nejsem nejmladší... Živijó!!! A žal se musí zapít! Nejlépe z vysoké štíhlé skleničky, nazlátlým jiskrným nápojem, plným neposedných drobounkých bublinek, co vypadají jak perličky na šňůrce...

Tomuto nápoji neřeknou na Novém Zélandu jinak než bubbles. Název je to veselý, stejně jako by měla být i příležitost pro otevření tohoto voňavého moku. Sparkling wines, tedy šumivá vína, umí novozélandští ´vajnmejkři´ velmi dobře. Tak dobře, že se dají dokonce mnohdy srovnat s tím nejlepším z Champagne. Nepřeháním, obojího jsem už stihl vypít poměrně dost (Neberte mě za slovo, Krug jsem ještě nepil!). Však jim kromě štědré přírody, nabízející horké dny a ledové noci, často pomáhají samotní mistři ze země galského kohouta, kam zase Kiwies rádi jezdí na učenou. Některá novozélandská vinařství jsou dokonce ve francouzských rukou. Obě země spojuje láska k vínu, vášeň pro rugby i touha po vítězství... Bože to byl tehdy match!
Šumivé víno, než se stane šumivým, je neobvykle kyselý, v podstatě nepitelný nápoj. Pak se stane zázrak, jako když se promění zakuklenec v nádherného motýla. Metamorfóza probíhá stejným způsobem jako na severu Francie - tradiční metodou druhotného kvašení v láhvi. Ty nejlepší bublinky na Novém Zélandu hledejte tam, kde je i o letní noci zima, hodně zima, že nohy zebou a ráno se kouří od úst. Tři měsíce jsem na vlastní kůži zažíval to co réva, spal na čerstvém vzduchu. A trpěl. Trpěl slastí! Marlborough a Central Otago, tam je hledejte, tam jsou skutečně nejlepší. Nautilus, Pelorus, Deutz, Highfield, Morton, Quartz Reef nebo Akarua. Limeta a citrusy, i chlebovinka a toust, slanost a mineralita, elegance a finesa, jak vyjímečné, jak povznášející. A veselé! S tím žalem jsem to samozřejmě nemyslel úplně vážně, i když se dnes budu muset spokojit ´pouze´ s francouzským šampaňským...


P.S. Děkuji všem za gratulace, děkuji moc! A kdyby mi chtěl někdo opravdu udělat radost, může se nechat inspirovat níže prezentovanou fotografií.. to je on, mého hrdla šampión!

Ironclad - vlajková loď vinařství Man O´ War z ostrova Waiheke

10. července 2015 v 11:37 | Pavel Černý

Tento text vznikl spontánně brouzdáním po internetu a nálezem jedné krásné fotografie, která ve mně vyvolala vzpomínky na jedno zajímavé vinařství, jeho mimořádné červené víno, připomněla mi jeden hezký výlet z Aucklandu, přívozem do malebného Devonportu a návštěvu tamní vinotéky, stejně jako jeden starší článek...


Věčně zelený ostrov Waiheke je na dostřel od metropole Aucklandu, ležící v subtropickém pásmu, ale vždy o něco teplejší a slunnější. Takže zatímco se v Centrálním Otagu ještě vesele lyžuje nebo na svazích Cardrony vesele snowborduje, na Waiheke již pod modrou oblohou raší první čerstvě zelené pupeny vinné révy. Ne nadarmo je tento prosluněný ostrov nazýván ostrovem vína nebo také označován jako Bordeaux jižního Pacifiku, protože právě odrůdy z této slavné francouzské apelace jsou zde s velkým úspěchem pěstovány..

..no a neodpustil bych si ještě nezmínit vinařství Man O´ War Vineyards, ležící na druhém konci ostrova Waiheke, tak trochu odtržené od civilizace, se kterou je tento krásný statek spojen pouze štěrkovou cestou (gravel road - dopravní značka, upozorňujicí na nezpevněný povrch, je na Novém Zélandu všudypřítomná). Čekají vás tam jen vinice a azurově modré moře, s výhledem na vzdálený poloostrov Coromandel. Toto vinařství vyrábí plná hutná vína, jak by se vlastně dalo i čekat, také v tradicích pramáti Bordeaux. Vlajkovou lodí je víno IRONCLAD - směska odrůd Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon, Merlot, Malbec a Petit Verdot, pojmenovaná po válečných lodích z 19. století, známých například z války severu proti jihu, jejichž dřevěný trup byl okován železnými pláty. Keře vinné révy na tomto statku rostou na vyhřátých jílovitých svazích v těsné blízkosti oceánu. Zvláštností terroir Man O´ War je přítomnost železa v půdě, což odlišuje tato vína od zbytku Waiheke mimořádnou mineralitou. Ve vůni dominuje Cabernet Sauvignon, černý rybíz, tmavé lesní ovoce, ale také drcený kámen, křída a divoký tymián. Chuť vína je plná, opulentní, s výraznými, ale dobře zakomponovanými taniny a velmi dlouhým, svěže působícím železitě minerálním závěrem.






Přiznám se, že jsem láhev vína Ironclad ročníku 2010 již držel v ruce a měl silné nutkání si ji přivézt s sebou domů. Nakonec jsem dal přednost vínu Pinot Noir od vinařství Terra Sancta z Central Otaga. Neodradila mě ani tak cena (45 NZD není za 90+ bodové, špičkové červené víno stylu Bordeaux příliš moc), ani osobní záliba ve vínech Pinot Noir, nepochybně zažehnutá, a to chlapsky přiznávám, mnohonásobným shlédnutím filmu Bokovka. Hmotnost zavazadla do letadla by také byla ještě v limitu. Co mě ve skutečnosti přinutilo položit Ironclad zpátky do regálu, byl poněkud militantně znějící název vína i vinařství a všeobecná záliba lidí od Man O´ War ve válečných lodích. To mě jako pacifistu, obzvláště v dnešní neklidné době, hodně dráždilo, přestože jsem kdysi byl fanouškem metalové kapely velmi podobného názvu...


(Část textu cituje článek http://nzwines.blog.cz/1410/kultovni-vina-a-vinarstvi-z-noveho-zelandu, foto Man O´ War.)




TESCOfinest* Pinot Noir z vinařství na konci Seaview Road

7. července 2015 v 10:10 | Pavel Černý

V moderní budově vinařství Yealands Estate, nedaleko městečka Seddon a k Tichému oceánu ještě blíž, se dveře netrhnou. Nenápadné místo - spíše víska jménem Seddon, tvořené několika domy, kavárnou a supermarketem, leží při státní silnici č.1, vedoucí z Marlborough do Kaikoury a dále na jih, téměř na nejzazším konci vinorodého údolí Awatere Valley. Na jeho úplný konec se dostanete po silničce Seaview Road, která vás obklopena nekonečnými vinohrady dovede až před budovu vinařství. Ta se pyšní high-tech designem, ekologickým provozem a před vchodem umístěným velkým parkovištěm, které je málokdy prázdné...

Na prostorné recepci jsem se málem srazil s majitelem Peterem, když jsem chvátal na degustaci. Obří degustační sál byl zaplněn anglicky hovořícími eno-turisty, takže probojovat se ke skleničce nebylo vůbec snadné. Na jedné ze stěn, dekorované láhvemi s víny vyšších tříd z organických vinohradů, visela mapa světa s barevnými špendlíčky. Akupunkturové body byly tvořeny místy, kam Peter Yealands exportuje svá vína. Mnoho prázdných míst na mapě již nezbývalo, piercingu se nevyhnula ani Česká republika. Tento fakt jsem hrdě nahlásil obsluhujícímu personálu, když jsem se konečně davem probojoval k prvnímu voňavému vzorečku vína.
Wine tasting zahrnoval lahvinky střední i vyšších tříd, vína suchá, aromatická i dezertní, ta červená pouze z odrůdy Pinot Noir ze singl vinohradů v Marlborough i z Central Otaga. Přátelské, sortimentu a vína znalé paní za barem jsem si posteskl, jaká je to škoda, že se k nám do Česka dováží pouze ta základní, byť velmi příjemná vína Yealands. Paní se pousmála, sáhla pod pult a trochu váhavě vytáhla láhev s pro mě více než povědomou vinětou TESCOfinest*. "Vy u vás, kde že jste to říkal, taky máte Tesco??", zeptala se povýšeně vedle mě stojící obstarožní dáma z Anglie. Odpověděl jsem, že ano a že vína Sauvignon Blanc i Riesling řady TESCOfinest* nejsou vůbec špatná, naopak, a jsou k mání za rozumný peníz, stejně jako byla několik let nazpět, když je ještě pro tento řetězec lahvovali u Highfield Estate, v asi padesát kilometrů vzdáleném Wairau Valley, ale že Pinot Noir z této řady jsem zatím neměl tu čest ochutnat.

A proto mě velmi potěšilo, když jsem jako dárek k svátku obdržel lahvinku vína TESCOfinest* Marlborough Pinot Noir 2012. Nedávno jsem testoval lehký a ovocný modrý Pinot řady Flaxbourne, také vyrobený vinařstvím Yealands, ale pro konkurenční řetězec. A tak jsem byl zvědavý, jaké bude toto dvojnásobně dražší víno, nesoucí podpis sklepmistryně Tamry Washington (zodpovědné povolání ´winemakera´, stejně jako manažerské pozice ve vinohradech, na Novém Zélandu často a velmi dobře vykonávají také ženy).
Kvalita skutečně odpovídala vyšší ceně. Víno poněkud náročného ročníku 2012 (deštivé léto vystřídal dlouhý slunný podzim) slibovalo 13,5 % alkoholu a po odšroubování víčka zavonělo zralé peckové ovoce, čokoláda, společně s náznakem zemitosti a lehkým dotekem kvalitně vyčiněné hovězí kůže. Gratulanty i mě zaujala krásná tmavší, rubínová až granátová barva, s tmavě cihlovými odlesky a slušná viskozita. V chuti opět dominovaly zralé černé třešně, višně a také švestky. Víno působilo hladce a hedvábně, s elegantně zaobleným tříslem. Barikované nebylo určitě, pochybuji o použití dřeva celkově, ale jistý si nejsem. I když bylo stále ovocité, v ústech zanechalo mnohem plnější dojem, než merino Pinot Flaxbourne. Celkový projev vína TESCOfinest* byl dospělejší, s příchutí kvalitní čokolády a pikantní, lehce minerální kořenitostí, patrnou ve středně dlouhém závěru. Pijte jej lehce vychlazené, zvýrazní se ovocitost a aromatika vína, a to tak, že dosti.
Výrobce na vinětě doporučuje skladování do tří let, ale osobně bych se nebál (není to Sauvignon Blanc) toto víno nechat odpočívat dalších pět až šest let. Věřím, že pod šroubkem vydrží v dobré i lepší kondici a odmění se ještě větší zemitostí a animálností. Stane se ale křehkým, takže po otevření bude muset být vypito rychle.
Neváhal jsem a hned z oslavy běžel do Tesca pro další dvě láhve. Nevěřím, že mi tyto vydrží déle než půl roku (ani tomu nevěřím, už mi zbývá pouze jedna), ale pravdou zůstavá, že za akční cenu 225,- Kč (běžná je 450,- Kč) takto dobrý novozélandský Pinot Noir jen těžko pořídíte!