Srpen 2015

Karekare - The Piano Beach

24. srpna 2015 v 9:53 | Pavel Černý

Dobrých filmů není nikdy dost! Mám rád kulturu a dobré filmy, kterých novozélandská kinematografie opatruje v archivu hned několik, navíc se tento druh ušlechtilé zábavy výborně snoubí s dobrým vínem...

Posledně jsem tady zmiňoval Bounty, před tím Pána velryb, také Nejrychlejšího Indiána a okrajově kdysi i Souboj o poklad Yankee Zephyr, dobrodružný film, který slavil největší divácké úspěchy paradoxně v zemích bývalého východního bloku, ale doposud jsem nezmínil dílo pro mě nejzásadnější, film oceněný třemi Oscary a Zlatou palmou v Cannes - Piano režisérky Jane Campion.
Inteligentní, ženský, vzrušující, erotický, drsný, citlivý, silný a působivý, vizuálně dokonale promyšlený. Děj netřeba připomínat, stejně jako nezapomenutelnou, v uších stále znějící hudbu komponisty Michaela Nymana. Herecký koncert Harvey Keitela, Sama Neilla (ten v Central Otagu vlastní vinařství Two Paddocks) a tehdy ještě ne příliš známé Holly Hunter (Role němé Ady byla původně nabídnuta mnohem známější a slavnější Sigourney Weaver, která je Holly podobná, ale vadily jí příliš erotické scény a proto ji odmítla. Tohoto odmítnutí později velmi litovala!). Ve vedlejší roli maorského domorodce se také objevuje můj oblíbenec Cliff Curtis, v současné době jeden z nejobsazovanějších novozélandských herců.

Plážové scény se natáčely nedaleko Aucklandu na západním rozeklaném pobřeží Tasmanova moře, na černém vulkanickém písku pláže Karekare Beach, která je hojně vyhledávána místními surfaři (karekare v maorštině znamená - surf, surfovat, surfování). Herci a štáb byli do zázemí v Aucklandu přepravováni helikoptérami. Hned vedle Karekare je další surfařský spot - pláž Piha, považovaná společně s pobřežím u městečka Raglan za jedno z nejlepších míst na Novém Zélandu, vhodném k provozování tohoto adrenalinového vodního sportu. Černá pláž Piha Beach, s trčícím špičákem osamělé skály The Lion Rock, je neskutečné až surrealistické místo, v solném oparu příboje jakoby z jiného světa, vzrušující, uhrančivé a tajuplné zároveň, které ale neodpouští chyby nebo zaváhání. Zdejší příboj je velmi záludný, někdy příliš divoký a i silné proudy Tasmanovy mohou být životu extrémně nebezpečné.
Nabízí se otázka, proč se Piano místo na Karekare nenatáčelo na Pize? Piha je příliš urbánní a busy. Prudké, hustou džunglí zarostlé svahy, k nebi se zvedající z černého písku pláže, jsou plné domků, backpackerů a různých šedů, nabízejících přístřeší nejenom surfařské komunitě. A volný výhled na moře je přece jen lepší z Karekare, která je i delší, tak trochu před světem ukrytá a opuštěná. Pláž a divoký Tasman. Jen to piano tam už není...



Najděte nás na Facebooku: Vína z Nového Zélandu


Northland - severní výspa Nového Zélandu

21. srpna 2015 v 11:59 | Pavel Černý

Northland - nejsevernější výspa novozélandského vinohradnictví a vinařství s centrem ve městě Whangarei a také nejteplejší oblast s nejdelší tradicí pěstování vinné révy na Novém Zélandu, započatou chorvatskými imigranty. Žádný vinohrad v této oblasti není od moře vzdálen více než 50 km a nadmořská výška vinic nepřesahuje 150 m.

Klima je subtropické, vlhké s dostatečným množstvím srážek, půda je tvořena úrodnou zeminou s vysokým podílem jílu. Nejčastěji pěstovanými odrůdami jsou tropicky ovocité Chardonnay a Pinot Gris, vitální Viognier, kořenitý Syrah, pikantní Pinotage a v Novém světě populární Chambourcin. Northland - Středomoří jižního Pacifiku, je také turistickým rájem s nekonečnými písčitými plážemi (The Ninety Mile Beach), modrými zátokami (Paihia - Bay of Islands), nejseverněji turisticky přístupným místem na Novém Zélandu (maják na Cape Reinga) a s původními pralesy s gigantickými stromy kauri a totara, ale také rajskou zahradou plodící tropické ovoce, jako banány, marakuju, ananas, kiwi, fíky, mandarinky nebo avokádo.

Tato oblast byla a stále je silnou výspou maorského obyvatelstva, které se snažili přeonačit evropští osadníci. Byl to duchovní, reverend Samuel Marsden, kdo v roce 1819 vysadil první keře vinné révy na misionářské stanici v Bay of Islands na severu Severního ostrova. Později s vysazováním vína pokračoval britský občan a zakladatel australského vinařství James Busby, a to ve Waitangi, místě, kde byla roku 1840 uzavřena dohoda ´Treaty of Waitangi´ mezi Britskou korunou a maorskými náčelníky.
A pak začali přijíždět Chorvaté. Na konci 19. století to byly právě oni, imigranti z Dalmácie, kdo se nechtěli smířit s rolí do úmoru dřících kopáčů pryskyřice z obřích stromů kauri a věrni své tradici z domoviny začali v okolí Aucklandu a v oblastech severně nad ním vysazovat révu a vyrábět víno. Toto byl skutečný počátek vinařství a výroby vína na Novém Zélandu! Jména jako Yukich (Montana Wines), Babich, Fistonich (Villa Maria) nebo Brajkovich jsou platná dodnes a představují synonyma pro úspěch v novozélandském vinařském průmyslu. Cesta k němu však byla trnitá a hoši slovanští to na začátku neměli vůbec jednoduché. Museli bojovat s prohibicí nebo se zákony ne příliš podporujícími vinaře, ovlivněné mocnou lobby velkých pivovarů a nadnárodních vinařských společností.

Do této zahrady (ale prý hlavně do maorských žen..) se zamiloval i rakouský architekt Hundertwasser, který v 70. letech 20. století přijal Nový Zéland za svůj druhý domov a v městečku Kawakawa postavil své jediné dílo na jižní polokouli - nejfotografovanější veřejné záchodky na světě! Další stavba v duchu svérázného architekta - Hundertwasser Art Centre, jejíž výstavba byla v červnu tohoto roku schválena občanským referendem, bude brzy stát v centru Whangarei (Town Basin).
Město Whangarei, které bylo doposud turisty směřujícími dále na sever tak trochu opomíjeno, je nejen správním centrem oblasti Northland, ale i kotvištěm a loděnicí vyhledávanými námořníky a jachtaři z celého světa. Ve zdejší ´marině´ byla v roce 1978 postavena replika lodi BOUNTY, která si zahrála ve stejnojmenném filmu s Mel Gibsonem a Anthony Hopkinsem v hlavních rolích. Pasáž filmu, kdy se Bounty chystala na proplutí Hornovým mysem (správně Hornský mys nebo Mys Horn), byla natáčena krátce po vyplutí nedaleko Whangarei u skalních útvarů nazývaných Whangarei Heads, mého oblíbeného útočiště a skvělé destinace pro turistiku, rybaření, koupání nebo surfing.



Bounty nedaleko Whangarei Heads krátce po vyplutí z mariny ve Whangarei



Letní balkonová degustace - Seabird Island Sauvignon Blanc 2013

17. srpna 2015 v 9:33 | Pavel Černý

Další víno, které mne poslední dobou až zas tak moc nezaujalo, vypěstované a vyrobené v Marlborough někde někým kdo ví kým, nalahvované v předaleké Germánii, nabízené českým a moravským bohémům nizozemským Albertem za o korunu méně než dvě stovky...

Seabird Island Marlborough Sauvignon Blanc 2013 - ve slibné vůni se objevující tropické ovoce jako maracuja a ananas, dále pak čerstvá tráva a zelený čaj, v chuti doplňují sorbet, citrusy, angrešt a v dochuti příliš výrazná kyselina, která na patře poměrně dlouho zanechává až trpce svíravý pocit. Víno je méně koncentrované, lehčího těla, suché s obsahem alkoholu 12,5 %. Kdo hledá, v závěru dochuti najde lehký, lehoulinký náznak slanosti a minerality. Tak mě napadá snoubení s a v paměti se mi vybavuje vzpomínka na superčerstvé obří ústřice z Bluffu (ty jsou nejlepší), zakápnuté citronem, doplňené čerstvou křupavou bagetkou.
90 bodů je však naprostá utopie, osobně bych dal tak 83 - 84 (reakce na komentář Radka k článku NOBILO Orca Bay). Vzhledem k tomu, co jsem viděl v Marlborough (kvanta a kvanta nové výsadby) se domnívám, že se jedná o víno z mladých keřů (nebo jen přetížených) z Awatere Valley, které ale v budoucnu mají velký potenciál a hrozny z nich sklizené časem skončí jako mnohem koncentrovanější víno ve značkové láhvi (Že by snad Astrolabe?) pod kvalitnějším šroubovacím uzávěrem, který nebude postrádat hliníkovou membránu. Cena 199,- Kč je každopádně přestřel (na internetu, kde je toto víno překvapivě vysoce ohodnocené, bylo nabízeno v akci za 89,- Kč) a z NO NAME vín bych raději dal přednost pseudoznačce Wairau Cove (Tesco), která nabízí srovnatelnou kvalitu za nižší peníz.


P.S. Víno Seabird Island mi skutečně připomnělo jakoby ´druhák´ Astrolabe. Podobnou poznámku jsem si udělal letos ve Valticích na Salonu 15ce u vína Sauvignon Libora Pavky, které nebylo vůbec zlé. Kdysi jsem dokonce kupoval sudové víno Sauvignon od pana Baláže z Dolních Dunajovic, které prý taky nebylo lahvováno z důvodu mladé výsadby a tomu bych zpětně klidně udělil 84, jestli ne více bodů, a to jsem tehdy za litr platil cca 80,- Kč... Vlastně jsem si pak ještě nechal tímto vínem naplnit ´sedmičku´ po již několikrát zmiňovaném Astrolabu, kterému Balážův Sauvignon také nebyl nepodobný.
Nevím, zda-li Astrolabe - poměrně drahá a kvalitní, na Novém Zélandu běžně dostupná značka, zastoupená také na českém trhu - není pouze négociant (obchodník dohlížeč), protože pídil jsem se v Marlborough pídil, ale o ´cellar door´ a vinařství Astrolabe nikdo nikdy neslyšel a všechny letáky, brožury a průvodci mlčí...



NOBILO Orca Bay - podivný ´novozélandský´ Sauvignon Blanc

8. srpna 2015 v 10:27 | Pavel Černý

Tomuto vínu jsem se dlouho úspěšně vyhýbal. Splňovalo hned několik atributů, které mě odrazovaly od jeho zakoupení. Stáří, čiré sklo, tušení laciného šroubovacího uzávěru bez hliníkové membrány, nesmyslně vysoká cena, lahvování mimo Nový Zéland a podezřelý způsob uskladnění i prezentace, související s naprosto chabým zbožíznalstvím, no a v neposlední řadě ne zrovna vhodná apelace (respektive kupáž hned ze dvou) pro pěstování odrůdy Sauvignon Blanc.
Po jeho zlevnění na polovinu jsem se nakonec rozhodl pro koupi ani ne tak kvůli ceně (ta mi přijde vzhledem ke stáří vína odrůdy Sauvignon Blanc - ročník 2010 - stále příliš vysoká), ale spíše mě motivovala zvědavost pro víno zapáleného (nebo spíše šíleným vedrem rozpáleného) nezávislého degustátora, toužícího po poznávání a objevování doposud nepoznaného a neobjeveného...

Typický novozélandský Sauvignon Blanc by měl pocházet z Marlborough, Nelsonu, Central Otaga apod., tedy z oblastí, kde je v noci zima. NOBILO Orca Bay East Coast Sauvignon Blanc 2010, v Anglii nalahvované, v Gisborne a Hawkes Bay vypěstované a vyrobené víno, pojmenované po kosatce - velrybě zabijákovi. Východní pobřeží Nového Zélandu (East Coast) je skutečně často navštěvováno kytovci a mořskými savci různých druhů a velikostí (doporučuji shlédnutí zajímavého filmu z maorského prostředí malé osady u města Gisborne - Whale Rider - Pán velryb - s Cliffem Curtisem v jedné z hlavních rolí), ale není zrovna oblastí vhodnou pro pěstování odrůdy Sauvignon Blanc, která touží a potřebuje velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Čím větší, tím lépe! Tamní letní noci jsou velmi podobné těm našim, teplota moc neklesá, špatně se spí a naopak se tam dobře daří červeným odrůdám jako je Syrah (ten z Hawkes Bay patří k nejlepším na Novém Zélandu), Merlot nebo Malbec či Cabernet Sauvignon.

Přesto věřím, že toto pocitově spíše polosuché bílé víno nazlátlé slámové barvy se slušnou viskozitou a obsahem alkoholu 12,5 % nemuselo být před třemi lety zlé. Nyní působilo již lehce unaveně, tropická ovocnost, ve vůni stále patrná, ustoupila herbálním tónům a bylinkám jako tymián a lipový květ. Klidně bych se i hádal, že cítím petrolej (Podivné!), tak typický pro nazrálé rýňáky (tomu odpovídala i barva vína). Lehce oxidativní tóny byly možná důsledkem použití nekvalitního šroubovacího uzávěru s gumovou membránou (má teze se potvrdila, více na toto téma příště). Vše zachraňovala překvapivě řízná kyselina s pikantní dochutí červeného grepu (nebo snad kubánského) a liči.
Vzhledem k ceně necelých sta kaček, za kterou toto víno momentálně nabízí Albert, mu uděluji s lehkým váháním 82 bodů. K jeho zakoupení Vás však nenabádám, ale také Vás od něj neodrazuji. Ono to ve finále není špatné víno, krásně by se hodilo ke grilovaným pstruhům nebo makrelám, jenom nechutná jako typický novozélandský Sauvignon Blanc a nejlepší roky si bohužel odžilo a o body přišlo nepovšimnuto v nedostatečně temperovaném regále...



ilustrační foto






Letní recept - pikantní krevety na zázvoru, chilli a česneku

3. srpna 2015 v 9:09 | Pavel Černý

Blog nzwines i jeho autoři planou vřele nejenom pro dobré víno a daleké cestování za ním, kdy dobrodružství se stává potřebou těla i duše, ale také pro kvalitní a exotickou gastronomii. Máme rádi víno, milujeme jídlo...

Osobně mám moc rád ryby a miluji mořské plody (Maorsky - kai moana) a protože jsem si všiml, že mezi mé nejčtenější články patří recept na dort Pavlova (http://nzwines.blog.cz/1404/pavlova-novozelandsky-narodni-dort-recept), rozhodl jsem se s Vámi podělit o jednoduchý až primitivní, přitom velmi efektní a chutný recept na lehký letní oběd či večeři. V dnešní době již není ani u nás problém zakoupit krevety různých velikostí, stejně jako například voňavý novozélandský Sauvignon Blanc z Marlborough. A jak říká mistr Šéf, vše stačí jen doplnit partou dobrých přátel.





Pikantní krevety na zázvoru, chilli a česneku



Suroviny (pro 3-4 osoby):
  • 600 g větších krevet (tygří nebo garnely)
  • strouhaný čerstvý zázvor (1 menší palička)
  • 3 větší stroužky česneku oloupané a nasekané na hrubo
  • 1-2 malé feferonky zbavené jadýrek nasekané na jemno
  • 1 hrst hladkolisté petržele nasekané na hrubo až jemno
  • 1 balení cherry rajčátek
  • 1 větší červená cibule
  • 1 balení čerstvého salátku (např. Italský s dýňovými semínky)
  • 1 hrst dýňových semínek
  • 1 lžíce balsamica
  • 200 ml kokosového mléka nebo smetany na vaření
  • 3 lžíce olivového oleje
  • mořská sůl a česrtvě rozdrcený pepř
  • 3-4 svazky kvalitních špaget


Postup:
Rozmražené krevety oloupeme kromě ocásků (ploutviček), propláchneme pod tekoucí vodou a necháme oschnout na utěrce nebo papírovém ubrousku. Česnek oloupeme a nasekáme na hrubo, feferonky zbavené jadýrek nakrájíme na tenká kolečka nebo je nasekáme na jemno. Měkkou vnější vrstvu oloupaného zázvoru nastrouháme na jemno. Petržel nasekáme na hrubo až jemno. Oschlé krevety přendáme do mísy, dáme vařit špagety. Nachystáme si salátek, který doplníme překrojenými cherry rajčátky a na jemno nakrájenou červenou cibulí, přelijeme lžící olivového oleje a balsamica, vše promícháme. Na pánvičce na sucho krátce orestujeme dýňová semínka. Na širší pánvi rozpálíme zbylý olivový olej, na kterém krátce, stačí 1-2 minuty, orestujeme česnek, fefronky a zázvor. Přidáme krevety, s citem osolíme, opepříme a restujeme z každé strany další 3-4 minuty dokud krevety nezčervenají. Poté vlijeme promíchané kokosové mléko a povaříme dalších 5 minut. Dle potřeby dochutíme solí a pepřem. Stáhneme z ohně a na závěr vmícháme petrželku. Necháme krátce odpočinout, můžeme dozdobit většími kusy petržele. Podáváme ve větších hlubokých talířích na hnízdě ze špaget a salátku, doplněného dýňovými semínky.
Krevetky, a mořské plody obecně, se výborně snoubí nejenom s dobře vychlazenými víny Sauvignon Blanc, ale také s ryzlinky nebo víny Chardonnay a samozřejmě nikdy nemohou zklamat bublinky...


Pavlovy rady:
Pokud koupíte krevetky nevyloupané včetně hlaviček (vyloupané nebo částečně vyloupané větší krevety se prodraží), loupání začněte jejich odlomením, poté nařízněte hřbet, vyjměte míchu, sloupněte krunýř i s nožičkami a z bříšek vyjměte střívka. Ocásky můžete nechat, hotový pokrm pak lépe vypadá. Hlavičky hned nevyhazujte, šťávu z nich vymačkejte do misky a později přidejte na pánev ke krevetám. Feferonky používejte podle toho, jak pálivé jídlo snesete. Osobně používám i semínka, protože to dobře vypadá (pro ´tasty look´ můžete feferonky nakrájet i na tenká kolečka) a pálivé mi nevadí. Kokosového mléko můžete klidně nahradit smetanou na vaření. Já jsem na pokrm prezentovaný na fotografii použil obyčejné novozélandské mléko, které jsem zahustil lžičkou kukuřičného škrobu. Petržel (dobře funguje i kadeřavá nasekaná na jemno) do pokrmu vmíchejte teprve až pánev odstavíte z plamene, aby příliš nezavadla. Salátek můžete také doplnit roztokem vody, bílého vinného octa a třtinového cukru. Dobrou chuť!




Najděte nás na Facebooku: Vína z Nového Zélandu