Červen 2016

Vinařství Yealands Estate - Awatere Valley - Marlborough

14. června 2016 v 18:41 | Pavel Černý

Kdysi jsem slíbil, že vás vezmu na návštěvu do vinařství Yealands Estate, jehož základní vína lze na českém trhu zakoupit a i díky tomu jsou často podrobena testům blogu nzwines. Jejich přehledný seznam naleznete na naší FB stránce: Vína z Nového Zélandu.

Vinice vinařství Petera Yealandse se nacházejí v těsné blízkosti Tichého oceánu, na samém konci vinorodého údolí Awatere Valley. Přestože v této druhé největší podoblasti hlavního regionu Marlborough vlastní nějaký ten vinohrad většina známých vinařství, jejich sídla, vinařské domy s technologiemi, cellar doors i zbylé vinice najdete v asi padesát kilometrů vzdáleném údolí Wairau, které je největší a nejznámější apelací v Marlborough a je o něco teplejší než Awatere.
Vinařství Yealands sídlí v moderní, ekologicky šetrné budově, utopené mezi nekonečnými vinohrady, tak trochu na samotě stranou od zbytku světa. Majitel a zakladatel vinařství Peter Yealands je modernista, který rád dělá věci po svém. Kapitál získal jako jeden z nejúspěšnějších chovatelů slávek v Marlborough a později ho využil k výsadbě révy v místech, kde dříve byly pouze mokřady a promenádovalo se vodní ptactvo. Vinice má vysázeny v dokonalých řádcích dle GPS tak, aby mohly být obhospodařovány kombajny. Je jich opravdu mnoho a tvoří tak největší soukromě vlastněný vinohrad na Novém Zélandu.
Pete Yealands se na jednu stranu chlubí a chytře marketingově prezentuje ekologickým provozem i pěstováním révy, pečuje o všelijaké létavé i nelétavé opeřence, dokonce révě pouští z reproduktorů, umístěných na stožárech mezi řádky, vážnou hudbu, na druhou stranu do vinohradu také pouští turisty v jejich autech a karavanech, aby absolvovali okružní jízdu.
Self Guided Tour, jak se jí říká, ale stojí za to! Štěrková cesta vás dovede až na útes k oceánu, odkud se vám naskytne neskutečný pohled na vlnící se vodní hladinu, z níž jakoby volně vystupuje vinice, která míří až na opačný horizont, ohraničený vzdálenými horami. A k tomu ta hudba... Zážitek je to silný, i když možná trochu bizarní.
Smíšené pocity vám potom pročistí víno na ochutnávce v cellar door high-tech budovy vinařství. Zdejší vína se vyznačují zvláštní slaností, která je dána blízkostí oceánu a přítomností soli ve spodní vodě. Určitě si pochutnáte. Aspoň vyzkoušíte i vína vyšších tříd, která se bohužel na český trh nedostanou. Alespoň zatím.




Vinice Petera Yealandse jsou vysazeny v překrásné přírodě




Kopřivový král

13. června 2016 v 10:32 | Pavel Černý

Rád sbírám nová slůvka pro skrebl. Jeden mám i v angličtině. Skvělá hra! Výborný a zábavný způsob, jak si rozšířit slovní zásobu. Nečekal bych, že mi jedno nové slovo do placu přihodí i konzumace vína. Je to prostě inspirativní nápoj...

Výkladový slovník popisuje anglické slůvko nettle jako divokou rostlinu se zubatými, ochlupenými listy, která vás poštípe, jen co se jí dotknete. Obdobným způsobem by mohla být popsána a klidně i olejblována všechna základní vína Sauvignon Blanc od Petera Yealandse, jež je možné zakoupit na českém trhu. Divoká, herbální, svěží, ale také přespříliš kyselá a ostrá jak břitva. Nebo raději zubaté ostří.
Stejné bylo i nedávno přechutnané suché bílé víno Peter Yealands Sauvignon Blanc ročníku 2013. Vůni i chuť ovládly nezralý angrešt, hluchavka, zelený čaj, polní tráva a bylinky, hodně šťovíku a vymačkaná citronová šťáva. Milovníka kopřivových tónů tento Sauvignon z údolí Awatere Valley v Marlborough zajisté nadchne, toho, kdo hledá jemnou ovocnost, opět příliš nepotěší. I přes příjemný minerální závěr se na internetu udávané ohodnocení 85 až 90 (?!) bodů může jevit jako poněkud přehnané, přestože se hodnotilo a bodovalo již v roce 2014. Víno jako by bylo pod líbivou vinětu vinařství Yealands nalahvováno ze stejného tanku, jako již několikrát testovaný Sauvignon Blanc Flaxbourne. Jedinou odlišnost, kromě jiné etikety, jsem zaznamenal ve vyšším obsahu alkoholu. Ten zde činí 13 %.
Na druhou stranu cena 299,- Kč (nabízí Billa) není o mnoho vyšší než částka, za kterou stejné víno pořídíte přímo na Novém Zélandu. Inu, když jste kopřivový král a vlastníte největší novozélandský soukromý vinohrad, dokážete náklady na dopravu srazit na minimum. Třeba i přes půl zeměkoule.





Nový Zéland - Země dlouhého bílého mraku a výtečného vína

1. června 2016 v 9:11 | Pavel Černý (článek pro WEB CESTOVATELŮ)

Velký kapitán James Cook byl bezva chlap a ve své podstatě i velký humanista. Na svých objevitelských plavbách poznával nové a neznámé kultury, které vždy respektoval. Muži z posádky ho zbožňovali. Taky proto, že je dobře sytil a napájel vínem z Madeiry. Cookie, jak mu někdy přátelsky říkali domorodci, zase kromě svých map miloval také Polynésii a obzvláště si oblíbil Nový Zéland. Kdysi se snažil maorskému obyvatelstvu vypomoci tím, že tam vysadil pár užitečných rostlinek a vypustil několik kusů domácího zvířectva.

Dnes, téměř po dvou a půl stoletích od chvíle, kdy k novozélandským břehům doplul, by se asi nestačil divit. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Moderní Nový Zéland vsadil na šťastnou kartu. Eso v rukávu se jmenuje udržitelný rozvoj. Moc chytré a funguje to. Žádné stavění paláců a slonovinových věží v písku. Nový Zéland produkuje a ve velkém do celého světa vyváží potraviny té nejvyšší kvality. A také víno. A jaké! Přímo světové třídy. Cookovi námořníci by se zase poměli, jen velký kapitán by se asi trochu mračil, neboť vše už bylo objeveno a do map také zakresleno...
Cesta na Nový Zéland, ležící v jižním Pacifiku osamoceně na druhém konci světa, se dnes značně zkrátila a zjednodušila. Pořád je to ale šílená štreka, kterou jsou ochotné každoročně absolvovat zástupy turistů z různých koutů světa. Láká je pohádkově krásná novozélandská příroda, kterou zahlédli na fotografiích nebo ji znají z filmového plátna. Jasně, většinu z toho lze vidět i jinde, ale tady to prostě máte všechno hezky napěchované na jednom místě. Oceán, dokonce dva, pláže se zlatým i černým pískem, deštné pralesy, tráva v tisíci odstínech zelené i vyprahlé pouště, sopky, horké prameny, bublající bahno a syčící gejzíry, zasněžené horské štíty Jižních Alp, hluboká údolí se surrealisticky modrými jezery a zádumčivě tiché fjordy.
A taky vinice. Moře vinic! Pokud někdo jede na Nový Zéland a má rád víno, zabije dvě mouchy jednou ranou. Ach, jak je mi líto abstinentů nebo těch, kdo víno nepijí... Nejlepší na tom všem je, že pokud na Zélandu objíždíte všechny turistické špeky, nebo se jim naopak snažíte zuby nehty vyhnout, vždycky na nějaký ten vinohrad narazíte. Nový Zéland, tedy Země dlouhého bílého mraku (maorsky Aotearoa), je opravdu dlouhý, stejně jako oblaka, plující nad ním. Dvěma hlavními ostrovy se táhne v délce více než 1.500 km ze subtropů na severu, až do chladných oblastí daleko na jihu. Oba dva hlavní ostrovy Nového Zélandu jsou přitom odlišné asi jako den a noc. Zatímco Severní se většinou mírně vlní a zelená, na Jižním se hornatá krajina dramaticky mění a zvedá.



Zasíťovaná vinice Misha´s, koupající se ve večerním slunci mezi dramatickými kulisami Central Otaga



Víno se tu v deseti vinařských oblastech pěstuje všelijaké, ale nikoli ledajaké a daří se mu velmi dobře. Takže zatímco na Severním ostrově narazíte spíše na plná až opulentní vína ´jižního´ typu, jako jsou Syrah, Merlot nebo Cabernet Sauvignon, na chladnějším ostrově Jižním (jsme pod rovníkem na jižní polokouli) se můžete koupat v červených i bílých ´burgundských´ odrůdách, v čele s víny Pinot Noir nebo a hlavně se rozplývat nad nebesky opojným Sauvignonem. Ten je zde bez diskuzí nejlepší na světě! Nedávno jsem říkal kamarádovi sommelierovi z Valtic, že na Novém Zélandu snad ani nelze udělat špatné víno. Je to dáno vhodným půdním složením, perfektními klimatickými podmínkami, jež utváří také blízkost oceánu i Antarktidy, společně s přítomností ozónové díry nad Novým Zélandem, ale také umem zdejších vinařů. Někteří z nich jsou Maorové, potomci Cookových kámošů a mnozí ´vajnmejkři´ jsou ženy.
Pro oba ostrovy platí, a pro Jižní dvojnásob, že většina srážek spadne na západním pobřeží. Na zbylém území Nového Zélandu, ukrytém za horami ve srážkovém stínu, prší méně často a zároveň oblast profituje z velkého množství slunných a teplých dnů. V kombinaci s chladnými nocemi (tento rozdíl mezi denními a nočními teplotami je obzvlášť patrný na Jižním ostrově) jsou tak vytvořeny ideální podmínky pro dlouhé vyzrávání hroznů při zachování vysoké hladiny kyseliny. Vinohrady, většinou situované na severních svazích východního pobřeží, těží z umírňujícího efektu přímořského klimatu. Žádná vinice na Novém Zélandu není od oceánu vzdálena více než 120 km!
Většina zdejších vinařství navíc leží v těsné blízkosti vinic a často je velice zajímavě architektonicky pojata. Rádi vás ve svých ´cellar door´ přivítají na ochutnávce, za kterou mnohdy ani nemusíte platit. Nějakou lahvinku si ale pak zakoupit stejně musíte, protože prostě neodoláte. Ceny se pohybují od mírných až po vysoké, ale vždy to bude jen zlomek ceny, kterou by jste zaplatili za stejně dobré a kvalitní víno třeba z Francie.

A když si tak budete popíjet a kochat se krásnou okolní přírodní scenérií, řeknete si, to byl ale zase parádní den a třeba se vám ani nebude chtít vracet zpátky domů. V pohodlí letadla si potom při pohledu dolů na nekonečnou plochu oceánu vzpomenete na Jamese Cooka a začnete vymýšlet plány na návrat. Ten taky doma neposeděl. Opravdu šťastný byl pouze na cestách. Tak jako já...



Nejvyšší hora Nového Zélandu Aoraki/Mt Cook (3.724 m) shlíží na modrou hladinu jezera Pukaki

Najděte nás na FB: Vína z Nového Zélandu