Prosinec 2017

Nový Zéland - Země dlouhého bílého oblaku a výtečného vína

21. prosince 2017 v 11:39 | Pavel Černý

"Nový Zéland je vesnice! Jestli jsi byl zvyklý žít v Sydney, tak se ti tam nebude líbit, je to příliš velká nuda," řekl mi před mým prvním odletem na Nový Zéland kamarád Dan, který dva roky pracoval jako automechanik v Aucklandu. Dan měl pravdu v tom, že Nový Zéland má převážně venkovský charakter, ale ve zbytku se hrubě mýlil! Zemi dlouhého bílého oblaku jsem si okamžitě zamiloval a jejím vínům propadl. Byla to láska na první pohled...




Velký kapitán James Cook byl bezva chlap a ve své podstatě i velký humanista. Na svých objevitelských plavbách poznával nové a neznámé kultury, které vždy respektoval. Muži z posádky ho zbožňovali. Taky proto, že je dobře sytil a napájel vínem z Madeiry. Cookie, jak mu někdy přátelsky říkali domorodci, zase kromě svých map miloval také Polynésii a obzvláště si oblíbil Nový Zéland. Kdysi se snažil maorskému obyvatelstvu vypomoci tím, že tam vysadil pár užitečných rostlinek a vypustil několik kusů domácího zvířectva.
Dnes, téměř po dvou a půl stoletích od chvíle, kdy k novozélandským břehům doplul, by se asi nestačil divit. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Moderní Nový Zéland vsadil na šťastnou kartu. Eso v rukávu se jmenuje udržitelný rozvoj. Moc chytré a funguje to. Žádné stavění paláců a slonovinových věží v písku. Nový Zéland produkuje a ve velkém do celého světa vyváží potraviny té nejvyšší kvality. A také víno. A jaké! Přímo světové třídy. Cookovi námořníci by se zase poměli, jen velký kapitán by se asi trochu mračil, neboť vše už bylo objeveno a do map také zakresleno...

Cesta na Nový Zéland, ležící v jižním Pacifiku osamoceně na druhém konci světa, se dnes značně zkrátila a zjednodušila. Pořád je to ale šílená štreka, kterou jsou ochotné každoročně absolvovat zástupy turistů z různých koutů světa. Láká je pohádkově krásná novozélandská příroda, kterou zahlédli na fotografiích nebo ji znají z filmového plátna. Jasně, většinu z toho lze vidět i jinde, ale tady to prostě máte všechno hezky napěchované na jednom místě. Oceán, dokonce dva, pláže se zlatým i černým pískem, deštné pralesy, tráva v tisíci odstínech zelené i vyprahlé pouště, sopky, horké prameny, bublající bahno a syčící gejzíry, zasněžené horské štíty Jižních Alp, hluboká údolí se surrealisticky modrými jezery a zádumčivě tiché fjordy.

A taky vinice. Moře vinic! Pokud někdo jede na Nový Zéland a má rád víno, zabije dvě mouchy jednou ranou. Ach, jak je mi líto abstinentů nebo těch, kdo víno nepijí... Nejlepší na tom všem je, že pokud na Zélandu objíždíte všechny turistické špeky, nebo se jim naopak snažíte zuby nehty vyhnout, vždycky na nějaký ten vinohrad narazíte. Nový Zéland, tedy Země dlouhého bílého mraku (maorsky Aotearoa), je opravdu dlouhý, stejně jako oblaka, plující nad ním. Dvěma hlavními ostrovy se táhne v délce více než 1.500 km ze subtropů na severu, až do chladných oblastí daleko na jihu. Oba dva hlavní ostrovy Nového Zélandu jsou přitom odlišné asi jako den a noc. Zatímco Severní se většinou mírně vlní a zelená, na Jižním se hornatá krajina dramaticky mění a zvedá.




Víno se tu v deseti vinařských oblastech pěstuje všelijaké, ale nikoli ledajaké a daří se mu velmi dobře. Takže zatímco na Severním ostrově narazíte spíše na plná až opulentní vína ´jižního´ typu, jako jsou Syrah, Merlot nebo Cabernet Sauvignon, na chladnějším ostrově Jižním (jsme pod rovníkem na jižní polokouli) se můžete koupat v červených i bílých ´burgundských´ odrůdách, v čele s víny Pinot Noir nebo a hlavně se rozplývat nad nebesky opojným Sauvignonem. Ten je zde bez diskuzí nejlepší na světě! Nedávno jsem říkal kamarádovi sommelierovi z Valtic, že na Novém Zélandu snad ani nelze udělat špatné víno. Je to dáno vhodným půdním složením, perfektními klimatickými podmínkami, jež utváří také blízkost oceánu i Antarktidy, společně s přítomností ozónové díry nad Novým Zélandem, ale také umem zdejších vinařů. Někteří z nich jsou Maorové, potomci Cookových kámošů a mnozí ´vajnmejkři´ jsou ženy.
Pro oba ostrovy platí, a pro Jižní dvojnásob, že většina srážek spadne na západním pobřeží. Na zbylém území Nového Zélandu, ukrytém za horami ve srážkovém stínu, prší méně často a zároveň oblast profituje z velkého množství slunných a teplých dnů. V kombinaci s chladnými nocemi (tento rozdíl mezi denními a nočními teplotami je obzvlášť patrný na Jižním ostrově) jsou tak vytvořeny ideální podmínky pro dlouhé vyzrávání hroznů při zachování vysoké hladiny kyseliny. Vinohrady, většinou situované na severních svazích východního pobřeží, těží z umírňujícího efektu přímořského klimatu. Žádná vinice na Novém Zélandu není od oceánu vzdálena více než 120 km!
Většina zdejších vinařství navíc leží v těsné blízkosti vinic a často je velice zajímavě architektonicky pojata. Rádi vás ve svých ´cellar door´ přivítají na ochutnávce, za kterou mnohdy ani nemusíte platit. Nějakou lahvinku si ale pak zakoupit stejně musíte, protože prostě neodoláte. Ceny se pohybují od mírných až po vysoké, ale vždy to bude jen zlomek ceny, kterou by jste zaplatili za stejně dobré a kvalitní víno třeba z Francie.

A když si tak budete popíjet a kochat se krásnou okolní přírodní scenérií, řeknete si, to byl ale zase parádní den a třeba se vám ani nebude chtít vracet zpátky domů. V pohodlí letadla si potom při pohledu dolů na nekonečnou plochu oceánu vzpomenete na Jamese Cooka a začnete vymýšlet plány na návrat. Ten taky doma neposeděl. Opravdu šťastný byl pouze na cestách. Tak jako já...